Tenhle kus nábytku za komunismu znamenal, že jste „někdo“. Kdo ho nevyhodil, sedí na zlatém vejci

Socialismus v Československu je sice již pryč, stejně jako samotné Československo. Mnohdy však kolem sebe můžeme nacházet jeho ozvěny, ať se již bavíme o sféře myšlenkové, ale i té materiální. V řadě domácností totiž stále můžeme nalézt pozůstatky z dob totality, které svého času byly symbolem doby. Dnes je nalezneme zpravidla už jen v domácnostech seniorů.

Socialistické bydlení se vyznačovalo častou skromností a prostorovou omezeností, takže lidé byli nuceni přizpůsobit nábytek potřebám svých bytů. Vznikla z toho řada fenoménů, které dodnes slouží jako symboly socialismu. Lidé se s těmito doplňky sžili a ti bohatší utráceli nemalé peníze za to, aby si koupili co nejluxusnější varianty. Ty pak dominovaly jejich obývacím pokojům, kde oslňovaly návštěvy. Řada z těchto věcí nebyla běžně dostupná a člověk pro ně musel do Tuzexu. Dnes se po nich již slehla zem.

Smutné byty z dob socialismu

Byty v prvním panelovém domě, který vyrostl v pražských Ďáblicích, se vyznačovaly překvapivou rozlohou kolem sta metrů čtverečních. O dvacet let později se však v rámci masové výstavby bytů začalo šetřit jak na materiálu, tak prostoru a byty se začaly zmenšovat. Zároveň se výstavba prováděla za použití co nejlevnějších a nejdostupnějších materiálů.

Výsledkem byla například známá umakartová jádra, která se stala symbolem všech někdejších koupelen. Materiál naprosto nevhodný do vlhkého prostředí, který zároveň téměř nebyl schopen izolovat zvuk, lze dodnes nalézt v tisících bytech po České republice. Variabilita vybavení domácnosti vzhledem k omezenému trhu tehdejší doby taktéž nebyla příliš valná.

Docházelo tak k tomu, že si lidí byli nuceni kupovat velmi podobné kusy a sady nábytku, takže se jednotlivé byty proměnily v určitou šablonu, kterou pak člověk nacházel po otevření téměř jakýchkoliv dveří. Téměř tři desetiletí byl králem československých domácností nábytkový systém U-101, známý také jako Universal. Jeho tvůrcem byl profesor Jindřich Halabala a nábytek byl řešen tak, aby vyhovoval minimalizovanému prostoru panelákových bytů.

Jeden typ nábytku pojil všechny domácnosti

Všudypřítomným kusem nábytku, který jsme mohli nalézt snad v každé domácnosti, byl jeden specifický typ židlí. Jedná se o židle české provenience značky TON, kterým se lidově přezdívá thonetky. Svého času se jednalo o opravdu všudypřítomný kus domácího vybavení, který si dokonce držel pozici nejprodávanějšího kusu nábytku na světě.

První kus této židle vyrobil Michael Thonet v jedné ze svých továren někdy v roce 1841. Staly se hitem a mezi lety 1860 až 1930 se jich údajně prodalo kolem 50 milionů kusů. Tento kus nábytku se dodnes vyrábí u nás v Bystřici pod Hoštýnem. Stále se jedná o oblíbený kus, o jehož bytelnosti a odolnosti koluje řada legend.

Firma dodnes nabízí 250 modelů židlí a 40 tisíc různých modifikací. Svého času se jednalo o první židli, která byla navržená pro tovární velkovýrobu. Svého času se tyto židle nacházely ve snad každé domácnosti a oproti dnešní době nebyly známkou luxusu. Dnes se však tyto kousky na internetu vykupují za tisíce korun.

Jedna dominanta vládla všem

Skutečným vládcem všech domácností z dob socialismu však byly mohutné a bytelné obývací stěny. Na základě zmíněného zmenšování bytů v rámci masové výstavby vznikla potřeba vrstvit nábytek a úložný prostor na sebe, aby do obytného prostoru tolik nezasahoval. Výsledkem této potřeby se staly právě obývací stěny, které jsou dodnes jedním ze symbolů socialistických domácností.

Tyto obývací stěny byly mohutné a těžké a vidina jejich stěhování nejednomu člověku naháněla husí kůži. Často obsahovaly prosklené vitríny, které sloužili k prezentaci setů slavnostních skleniček z broušeného skla, či se v nich nacházely jiné výstavní předměty, jako květiny či rámečky s fotografiemi.

Obývací stěny byly často kupovány v Tuzexu, nebo vyráběny na zakázku, pokud člověk chtěl do své domácnosti něco skutečně speciálního. Oproti nuzným a obyčejným obývacím stěnám ostatních bytů pak tyto speciální sloužily jako statusové prvky, které daly každé návštěvě najevo, že se nachází v lepší domácnosti. Staré obývací stěny můžeme dodnes vidět v mnoha bytech seniorů. Pokud jsou nepoškozené a v top stavu, jsou doslova zlatým vejcem a prodat je dnes můžete za vyšší desítky tisíc korun. 

Trend zároveň pokračuje i do moderní doby, avšak současné stěny se vyznačují mnohdy menším a členitějším řešením, takže nezakrývají celou jednu stěnu místnosti.