Kdysi trůn smetánky z národního výboru. Dnes na tom sedí maximálně sousedova kočka u kontejneru

V době socialismu vládla šeď a průměrnost. Pronikla nejen do domovů našich předků, ale také do tehdejších národních výborů. Jejich vybavení se podobala jako vejce vejci. Smetánka každého národního výboru trůnila na stejných křeslech, která se lišila pouze barvou.

Tehdejší doba byla poznamenaná uniformitou. O pestrosti sortimentu si lidé mohli nechat zdát. Existovaly však výjimky z řad výrobců nábytku, které se dokázaly vymanit ze socialistické šedi. Jejich výrobky se dokonce vyvážely do zemí tehdejšího Západu.

Vyhledávaní výrobci nábytku

Kdo chtěl mít jiný nábytek než jeho sousedi, musel si připlatit a obrnit se trpělivostí. Na takový nábytek obvykle čekal nějaký ten rok. To však neplatilo pro tehdejší smetánku.

K oblíbeným výrobcům nábytku patřil Interiér národní podnik Praha, Dřevodílo Rousínov, Ton. Nábytkářská firma Ton se zaměřovala na výrobu ohýbaného nábytku. V jejích prostorách vznikaly známé tonetky, lehké, elegantní židle z ohýbaného dřeva. Mezi vyhledávanými výrobci nábytku nechyběla ani Jitona Soběslav, jejíž výrobky se vyvážely nejen do Sovětského svazu a zemí socialistického bloku, ale také do Kanady, Francie a dalších zemí tehdejšího Západu.

Hit socialismu

Koženka je levný materiál, který zdařile napodobuje skutečnou kůži. Díky tomu byla za socialismu oblíbená. Byla v našich domovech v podobě gaučů, židlí, visela v našich skříních v podobě oblíbených koženkových bund. K jejím výhodám patřila odolnost vůči vodě a nízká cena.

Koženka je totiž ve skutečnosti plast, polyuretan nebo PVC, a ten je levný. Na první pohled budí dojem velké odolnosti, avšak po určité době začne praskat a loupat se. Takový osud postihl koženková křesla, oblíbená u tehdejší smetánky z národních výborů.

Správnou péčí o koženku lze prodloužit její životnost, což tenkrát nebylo známo. Navíc kvalita tehdejší koženky nebyla nic moc. Péče o ni spočívala v otření nečistot vodou, do které byl přidán čisticí prostředek. Takové péče však vysušovala koženku, a naopak urychlila její praskání a následné loupání.

Zůstala s námi dodnes

Koženková křesla neztratila nic na své oblibě, stále je o ně velký zájem. To se však týká pouze nových křesel. Pokud máte ve sklepě koženkové křeslo z doby socialismu, nedostanete za ně ani korunu. Nikdo totiž nestojí o popraskané a oloupané kusy koženky.

Nedoporučuje se odnést staré křeslo k popelnici nebo ho dokonce rozštípat a spálit. Za obojí vám hrozí tučná pokuta. Máte tři možnosti, jak se ho legálně zbavit. Máte-li větší množství starého harampádí na vyhození, můžete si objednat přistavení kontejneru. Za tuto službu však zaplatíte nemalou částku.

Naštěstí se můžete starého křesla zbavit zdarma. Některé obce, města pořádají mobilní svoz velkoobjemového odpadu. Informace získáte od příslušného obecního nebo městského úřadu. Křeslo můžete také odvézt do sběrného dvora v místě svého trvalého bydliště.

O tento materiál je bohužel potřeba se starat

Koženkové sedačky, křesla, židle jsou kvůli snadné údržbě oblíbené rodinami s malými dětmi. Současná koženka je mnohem kvalitnější než za socialismu, navíc její životnost můžete prodloužit její správnou péčí. Nepočítejte však s tím, že vám takový nábytek vydrží dekády. Dagmar Hajná z nábytkářské společnosti Intermont k tomu dodává: „Po pěti až osmi letech začne koženka praskat a loupat se. Samozřejmě existují prostředky na impregnace koženek, ale zákazníci na to příliš nedbají.“

Koženku je doporučováno vyčistit bavlněným hadříkem namočeným ve vodě s mýdlem, tím se zabrání jejímu vysušení. Loupání koženky oddálí impregnace speciálními oleji a balzámy s obsahem včelího vosku. Impregnace ji totiž změkčí, čímž zabrání jejímu vysušení.