Husák by si klepal na čelo: Do těchto sklenic jsme si kdysi čepovali sifon, dnes stojí tisíce korun
V období vlády Gustava Husáka jsme je mohli naleznout snad v každé domácnosti. A v mnohých z nich ještě dlouho poté. Tehdy se jednalo o absolutně běžnou výbavu kuchyně, ze které děti pili sirup s vodou nebo studený čaj. Dospělí si z nich naopak dopřávali grog či kávu. Dříve všudypřítomná záležitost je teď terčem sběratelů. Pokud máte tenhle klenot doma, jděte si ověřit jeho cenu. Může na vás čekat jmění.
Československo za dob tvrdého socialismu byste si asi jen těžko mohli představit bez tohoto kusu nádobí. Ikonické vroubkované skleničky, které dost možná dodnes najdete u svých prarodičů ve skříni, byly takřka povinnou výbavou každé domácnosti. Kdykoliv jste si jako děti chtěli dopřát nějaké pití, babička vám ihned podsunula tuhle legendu.
Hledat jste je přitom nemuseli pouze doma. Byly opravdu všude. V jídelnách, na chalupách, dokonce i v některých hospodách. Tyhle sklenice se silnými a odolnými stěnami jsou ikonou socialistických let u nás. Kdekdo je samo sebou po revoluci vyhodil. Dost možná ale udělal chybu. Dneska se totiž původní nepoškozené sady mohou vydražit za nemalé peníze. Pojďme si společně shrnout příběh tohoto kusu nádobí.
Jak vypadaly tyhle skleničky?
Domníváme se, že tyto skleničky asi nebudou potřebovat dlouhého představování. Řadě lidí se dost možná vyjeví v hlavě právě ony, když se řekne slovo „sklenice“. Přeci jenom je lidé, kteří vyrůstali za socialismu, měli na očích na každodenní bázi. Tohle retro nádobí mělo jednu přednost a ikonickou vlastnost, bylo takřka nerozbitelné. Vroubkované sklenice byly jako takové malé obrněné vozy. Byly vyrobeny z lisovaného skla, které vytvořilo ve finále opravdu mohutné a silné stěny. Pokud se stala nehoda a sklenice vám upadla na zem, měli jste poměrně velkou šanci, že zůstane pohromadě a vyhnete se tak vyhubování od babičky.
Objem sklenice byl něco kolem 1,5 decilitru, což bylo ideální jak pro malé děti, tak i pro dospělé, kteří si chtěli dopřát horký grog nebo kávu. V tom totiž tkvěla další výhoda těchto legendárních sklenic. Jejich silné stěny dokázaly udržet i velmi horkou tekutinu, a tak se používali i k servírování teplých nápojů. Z tehdejšího úhlu pohledu se jednalo o technickou vymoženost a ideální produkt. Komunistický sen, jedna sklenice, kterou využijete na všechno.
Proč z nich pil každý?
Stejně jako tomu bylo v případě mnoha dalších věcí, včetně vybavení domácnosti, konkurence nebyla tak úplně veliká. Moc jiných sklenic jednoduše nebylo. Tyhle vroubkované legendy byly navíc dostupné, odolné a v poměru cena/výkon vycházely jako jediná přijatelná možnost. Pokud k tomu navíc přičteme dobovou ideologii, kdy bylo vítáno, že všichni měli pokud možno to stejné, nepřipadalo v úvahu koupit si nějakou jinou sadu. Tyto sklenice navíc byly levné na výrobu, která probíhala masově v obrovských kvantech kusů, které se následně vyvážely do celého Československa.
Ať už jste šli někam na návštěvu, poslali děti na tábor, leželi jste v nemocnici nebo třeba seděli v hospodě. Všude byla ta stejná sada. Jejich výrobní hodnota navíc byla tak nízká, že v podstatě nikdo neřešil jejich hodnotu. Dneska se přitom za takové nepoškozené kusy, nejlépe pak v celé sadě, můžete dočkat solidní odměny. Na různých bazarových portálech se takové sklenice prodávají dnes a denně. A pokud se jedná o původní kompletní sady ze 70. a 80. let, cena stoupá ještě značně víc.
K nalezení na aukčních síních jsou ale i speciální broušené sady, které na sobě nesou například různé vzory nebo jiné specifické označení. Takové skvosty se pak šplhají jednoduše na hodnoty vyšších tisíců korun. Jedny z nejpopulárnějších sklenic u sběratelů a v aukčních síních jsou ty od sklárny Moser v Karlových Varech. Těch naleznete na každém portálu hned několik sad s cenovkami blížícími se deseti tisícům.
Hvězdy socialistického filmu
A když mluvíme o tom, že tyto sklenice byly všude, máme na mysli opravdu všude. Ať už si pustíte jakýkoliv socialistický film, bude velmi velká pravděpodobnost, že tam přesně na tyhle vroubkované krásky narazíte. Parodicky představuje podobné „skleničky“ i scéna z filmu Pelíšky. Ten je sice natočen až 10 let po pádu režimu, ale s humorem vykresluje detailně realitu socialistické doby. A ačkoliv jsou ve slavné scéně nerozbitné sklenice spíše plastové, vzpomenete si jistě i na jejich vyloženě skleněné předchůdkyně.
Zdroje: aukro.cz, denik.cz, csfd.cz
