Američané poprvé navštívili české kino. Po 10 minutách z té šlamastyky hledali únikovou cestu
Pohodlná polohovatelná křesla, jídlo servírované přímo do sálu a bezchybný zvuk, takový je standard v amerických kinech. Když pak zámořští hosté zavítají do některých českých kinosálů, jejich šok často hraničí s infarktem.
V Praze už sice najdeme luxusní VIP kino světové úrovně, na maloměstě se ale čas občas zastavil někde v 80. letech. A právě tam se odehrál příběh skupinky Američanů, kteří místo sledování filmu začali horečně hledat, kudy ven.
Kinokultura za oceánem vs. středoevropská realita
Americká kina jsou zážitkem sama o sobě. Průměrné multikino v USA nabízí prostorné sály, klimatizaci a sedadla, která by nezřídka obstála i v obývacích pokojích vyšší třídy. Návštěvníci si mohou vychutnat promítání z pohodlných, často polohovatelných křesel s držáky na nápoje a dostatkem místa pro nohy. Oproti tomu česká kina, zvláště ta v menších městech, nabízejí poněkud odlišný zážitek.
„V Americe jsme zvyklí na kinozážitek, který občas připomíná až slavnostní událost,“ říká John Weber, americký turista, který během své cesty po Evropě navštívil i několik českých kin. „Očekáváte určitý standard, od čistoty toalet až po kvalitu zvuku. Bohužel, v některých menších českých kinech jsem měl pocit, že se vracím do osmdesátých let.“
Česká kina se rychle mění k lepšímu, ale pořád máme co dohánět. Když se podíváme na čísla z roku 2022, tržby byly o 18 % nižší než před pandemií, což ukazuje, že zajít do kina už není normálka, ale spíš výjimečnější zážitek. Kina sice nakonec utržila slušných 2,1 miliard korun, ale na předcovidové zlaté časy to zatím nemá.
Proč američtí turisté prchají z českých sálů?
Reddit se nedávno bavil příběhem amerických turistů, kteří při návštěvě malého kina v českém maloměstě začali po deseti minutách zoufale hledat východ. Uživatel @urbanhipstertrekker popsal svůj zážitek takto: „Kino vypadalo jako bunkr přestavěný na skleník. Sedačky byly starší než moje babička a film mě přiměl přehodnotit celý můj život.“
Americkým návštěvníkům často vadí hned několik věcí. První překvapení přichází u pokladen, absence možnosti rezervace konkrétních sedadel v některých menších kinech je pro ně nepochopitelná. Další kulturní šok nastává při pohledu na občerstvení. Američtí diváci jsou zvyklí na gigantické kbelíky popcornu a půllitrové kelímky limonády, česká střídmost je proto může zaskočit.
A pak jsou tu samotné promítací sály. „V jednom kině na malém městě jsem se bál, že se pode mnou sedačka rozpadne,“ vzpomíná Sarah, turistka z Chicaga. „Skřípala tak hlasitě, že jsem první půlhodinu filmu prakticky neslyšela dialogy.“
VIP kina = česká odpověď na americký standard
Naštěstí i Česko už nabízí alternativy pro náročnější diváky. Premiérové multikino v hlavním městě se postupně přibližuje americkému standardu. Cinema City Chodov provozuje VIP sekci, která nabízí kožená polohovatelná křesla a all-inclusive občerstvení. Takový zážitek už může konkurovat i USA.
Spousta kin má u nás však opravdovou duši a příběh, což byste ve Spojených státech hledali jen těžko, viz Pražský Světozor nebo brněnská Scala. „Byla jsem nejprve zklamaná, když jsem viděla, jak malé je to kino,“ vzpomíná Jennifer z New Yorku na návštěvu pražského artového kina. „Ale ten program! Filmy, které bych v Americe nikdy neměla šanci vidět na velkém plátně. Po dvou hodinách jsem zcela zapomněla na tvrdá sedadla.“
Budoucnost českých kin
Počet kin u nás sice klesá, kvalita zbývajících se ale zvyšuje. „Dnešní divák si třikrát rozmyslí, na jaký film vyrazí a za co utratí těžce vydělané peníze,“ přiznává bez okolků Jan Bradáč, který stojí v čele multikin CineStar. „Ještě před pár lety jsme dokázali odhadnout, kolik lidí na který film přijde. Dnes? Streamovací platformy změnily pravidla hry a divák se stal záhadou.“
Zdroje: olomouc.rozhlas.cz, moviezone.cz, e15.cz
