Český trapas: Američané a Francouzi se nám smějí kvůli 1 větě. Věděli jste to?

Víte, co spojuje české turisty na dovolené? Schopnost spolehlivě šokovat místní obyvatele. Ne, nejde jen o naše sandály s ponožkami či o vášnivé debaty u piva. Jde o běžné české fráze, které v cizině vyznívají přinejmenším podivně. 

Zahraniční cesty často odhalí, že to, co my, Češi, považujeme za normální, může v cizině rozpoutat chaos, údiv i salvy smíchu. Problém často začíná již u toho, jak jsme, nebo spíše nejsme, schopni komunikovat. Mnoho z nás se stále spoléhá na: „však on nám nějak porozumí“, místo abychom se alespoň trochu snažili naučit základní fráze v místním jazyce.

„Abyste v zahraničí mohli alespoň nějak fungovat, musíte se naučit jazyk, to je základ,“ říká Šárka, která žila patnáct let v Itálii a pracovala tam i jako cestovní delegátka. „I kdybyste uměli jenom pozdravit a poděkovat, místní lidé to ocení. Poznáte to hned na první pohled,“ dodává.

Zvyky, které nás prozrazují

Než se dostaneme k jazykovým trapasům, zmíníme některé naše národní zvláštnosti, které cizince často udivují. U nás by nikoho nenapadlo brouzdat po bytě v botách, ale v zahraničí je to celkem normálka. Když po návštěvě z Ameriky chceme, aby se hned u dveří zula a navlékla si naše domácí pantofle, je to pro ně občas trochu šok. 

V restauraci sedíme jako pecky a modlíme se, aby si nás číšník všiml. Zatímco v zahraničí lidé běžně zamávají nebo zavolají na obsluhu, my považujeme za slušnost trpělivě čekat. Cizinci pak nechápou, proč se tváříme ublíženě, že nás nikdo neobsluhuje, když si o pozornost sami neřekneme.

Naše jazykové perly v zahraničí

„Moment, prosím“ je v našich končinách běžná výmluva, když potřebujeme na něco čas. Jenže v angličtině znamená „moment“ skutečně jen mžik oka. Když tedy Angličanovi řeknete: „just a moment“ a vrátíte se za pět minut, dívá se na vás jako na nespolehlivého podivína, protože čekal, že budete zpátky během pár vteřin.

„Dej si bacha!“, naše oblíbené varování, když někomu hrozí průšvih. Zkuste to ale zakřičet ve Francii a budete za hudebního nadšence. Francouzům totiž „bacha“ připomíná slavného skladatele, takže zatímco vy se snažíte kamaráda uchránit před pádem do kanálu, on dost možná přemýšlí, jestli mu doporučujete poslech Braniborských koncertů.

„Byl jsem na výletě v Paříži a moje žena zakopla o schod. Instinktivně jsem zakřičel ‚dej si bacha!‘ a kolemjdoucí Francouz se zastavil a začal se ptát, jestli mluvíme o Johannu Sebastianu Bachovi, že ho miluje,“ vypráví se smíchem Pavel, který tuto situaci zažil na vlastní kůži. „Zatímco se moje žena sbírala ze země, já jsem musel vysvětlovat, že nejsme hudební fanoušci a že jsem ji jen varoval před pádem.“

Trapasy v praxi

Každý národ má něco, co ho od těch ostatních odlišuje. Angličané si o páté sednou a dají si čaj, Italové zase nedají dopustit na svou kávu. Řekové si po obědě rádi dáchnou a odmítají cokoliv dělat, zatímco Němci jsou známí svou pracovitostí. Tyto kulturní rozdíly často vedou k situacím, které nám mohou být nepříjemné, ale později se jim zasmějeme. Jednou z nich je i nepochopení místních zvyklostí, jako je případ s italským copertem.

„Přišla za mnou klientka, že byla s dcerou vedle hotelu v kavárně a dostala účet, kde byla uvedena položka s názvem ‚coperto‘ a částka 2,50 eur. Že prý si nic takového neobjednala a neuměla to v kavárně vyřešit, takže zaplatila pouze dvě kávy a odešla. Taková ostuda…“ popisuje Šárka svou zkušenost s českými turisty v Itálii. 

Coperto je v mnoha italských restauracích a kavárnách běžná položka na účtu, která pokrývá prostírání, vodu na stole a podobné služby. Když se Češi ohradí, že si nic takového neobjednali, místní je považují za nevychované a lakomé turisty, kteří nerespektují místní zvyklosti.