Tato profese byla dříve jen špinavá fuška. Dnes je to zlatý důl za 150 tisíc měsíčně

Když si dřív člověk oblékl montérky, nebyla jeho pracovní pozice považována za nijak lukrativní. Dnes se ale jedná o zaměstnání, při němž si takový člověk dokáže za měsíc vydělat i více než 100 tisíc korun. 

V 80. a 90. letech minulého století byla práce ovlivněna centrálně plánovanou ekonomikou. Ta určovala, co se bude kdy a kde vyrábět a v jakém množství. Mezi dělnické profese, které tvořily takzvaný základ socialistické ekonomiky, patřili například strojní zámečníci, svářeči, ale také obsluhy strojů a textilní dělníci. Mnoho pracovních míst bylo připraveno i pro zaměstnance takzvaného JZD neboli Jednotného zemědělského družstva. V něm pracovali lidé jako dojička krav, zootechnik, agronom, mechanizátor nebo traktorista. 

V minulosti měl každý svého zaměstnavatele 

Jedním z manuálních zaměstnání, které v minulosti nebylo nijak uznáváno, byli instalatéři. Instalatér byl během socialismu považován za běžného dělníka bez jakéhokoli vyššího uznání. Ani jeho plat nebyl nijak vysoký. Protože byly platy v tehdejší době určovány centrálně, téměř každý z instalatérů si měsíčně vydělal přibližně tři tisíce korun československých. 

Zatímco v dnešní době mohou instalatéři rozjet své vlastní podnikání, v minulosti nebylo nic takového možné. Muži byli zaměstnáváni v různých podnicích, kde pracovali i za velmi těžkých podmínek. Technologie nebyly nijak moderní, stejně tak za dnešními standardy zaostávaly i hygienické a bezpečnostní podmínky. Nezřídka se stávalo, že instalatéři pracovali v šachtách, na stavbách či během mrazivého zimního počasí. Ani v tomto ohledu tak nebylo příliš o co stát. 

Přivydělat si mohli během melouchů 

I když bylo instalatérství v socialismu považováno za obyčejné a nijak lukrativní zaměstnání, i v této práci si lidé mohli vydělat velkou sumu peněz. A to takzvaně načerno při melouchu. Melouch byl zakázkou, kterou řemeslníci vykonávali především jako práci o víkendech či po své pracovní době. Lidé poptávali instalatéry a byli ochotni zaplatit jim vysoké částky peněz. Toho instalatéři využívali a neoficiálně si přivydělávali i několik tisíc korun měsíčně. 

Instalatér z Tuchlovic není prestižním zástupcem 

Českou komedií, která popisuje život jednoho z manuálně pracujících, je film Instalatér z Tuchlovic. V komedii režiséra Tomáše Vorla staršího se v roli Luboše Cafourka představuje Jakub Kohák. Ten si zahrál svérázného instalatéra, o kterého se i v pokročilé dospělosti stará maminka Eva Holubová. I když si dnes instalatéři dokážou vydělat i více než sto tisíc korun, Instalatér z Tuchlovic si nedokáže říct o vysoké částky. A tak tře bídu s nouzí a za poslední zbylé peníze kupuje jídlo pro toulavé kočky. Ve vtipné komedii je zástupce tohoto zaměstnání spíše jako osoba, které se v životě příliš nedaří. 

Oproti minulosti jsou dnes velmi žádaní 

Protože je manuálně pracujících lidí v naší zemi čím dál méně, dnes jsou považováni za velmi schopné zaměstnance. Ať už se věnují instalaci vody, topení či rekonstrukcím, vydělávají si i okolo 150 tisíc korun měsíčně. Záleží, jak moc se jim chce pracovat a jak šikovní při své práci jsou. Nejednu výhodu jim přináší dnešní moderní nářadí i digitální plánování a diagnostika. Ve srovnání s minulostí je tato práce daleko lukrativnější.