Celé Československo zíralo: Tenhle prostý film nám zavařil mozek jako babička marmeládu na zimu. Vzpomínáte?
Jedním z nejvýznamnějších filmových stylů, které u nás svého času vznikly, byla československá nová vlna. Díky tomuto období, které v prostředí československé kinematografie převládlo v 60. letech, se u nás vyprofilovala řada kultovních režisérů, jejichž snímky si připomínáme dodnes. Tyto filmy se mnohdy vyznačovaly metaforickým uchopením reality, snovým nábojem a symbolikou. Snímek, který si dnes připomeneme, do tohoto směru sice nespadá, ale je určitým vyústěním práce známého režiséra Juraje Herze, který se definoval právě skrze novou vlnu.
Jeden z nejznámějších snímků Juraje Herze pochází z roku 1971 a je určitým vykulminováním režisérových dlouhodobých snah o stanovení vlastního stylu. Snímek sice nepracuje s metaforami tak výrazně, jako jeho další díla, ale to, co jej dělá netradičním, je razantní lechtivý rozměr. Ten byl svého času zdrojem pohoršení nejednoho diváka, ale naštěstí nezpůsobil, že by film upadl v zapomnění. Ba naopak, s láskou si jej připomínáme dodnes.
Snímek z dílny Juraje Herze
Juraj Herz byl režisér slovenského původu, který se narodil 4. září 1934 v Kežmaroku. Jeho filmařská kariéra započala v roce 1961, kdy začal působit jako asistent režie a později jako režisér v Praze na Barrandově. Převážně v průběhu 60. let se stal autorem řady snímků, které byly mnohdy poměrně experimentální a často se vymykaly požadavkům totalitního režimu. Před vpádem vojsk Varšavské smlouvy však byly poměry v zemi volnější a existovaly tak možnosti pro vznik takto netradičních filmových kousků.
Mezi jeho nejznámější díla patří kultovní Spalovač mrtvol z roku 1968, který se do paměti všech diváků zapsal hlavně skrze svojí netradiční prací s kamerou, hudbou, ale i hvězdnými hereckými výkony všech účinkujících. Po premiéře tohoto snímku se však dostal do sporu s režimem a jeho následná tvorba se musela ubírat jiným směrem. To pak vedlo ke vzniku jeho asi druhého nejznámějšího díla, které mělo premiéru v roce 1971.
Příběh z prostředí maloměsta na přelomu století
Snímek Petrolejové lampy z roku 1971 je psychologické drama, které se odehrává v prostředí českého maloměsta na přelomu 19. a 20. století. Snímek vychází z knižní předlohy od Jaroslava Havlíčka, kterou do formy scénáře přepsal Václav Šašek. Film sleduje příběh třicetileté slečny Štěpy Kiliánové, která je svobodomyslnou a nespoutanou ženou. Jako jediná dcera bohatých rodičů se však na základě rodinného tlaku nesmí provdat pod svou společenskou úroveň. Díky své pověsti povolné ženy o ní navíc řada nápadníků nejeví zájem.
Nakonec se provdá za svého bratrance Pavla, u kterého si však uvědomuje, že usiluje hlavně o její věno. Po svatbě přichází řada na intimní sblížení dvou novomanželů, avšak nezkušená Štěpa zjišťuje, že se její manžel, bývalý voják, nakazil během svého divokého života syfilidou. Nevyléčitelná nemoc postupně začíná manžela měnit, až se stává psychicky natolik labilním, že je umístěn do blázince.
Lechtivá tematika se zaměřením na duševní úpadek
Snímek citlivě pracuje s tématikou pohledu na ženskou intimitu a potřebou ji regulovat, kterou zasazuje do sítě mezilidských vztahů. Skrze ně vykresluje frustrující pozici ženy na maloměstě v nastupujícím 20. století, ale i drastické zdravotní a psychické následky hýřivého života mužů v době, kdy zdravotní péče neměla prostředky na řešení řady problémů. Intimita je zde nahlížená skrze optiku bolesti a viny, což dodává skvěle uchopený psychologický rozměr.
Hvězdné výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka jsou něčím, co ze snímku činí skutečně působivý kus. Jejich schopnost zachytit komplikované emoce perfektně odráží tíživou realitu, kterou film nastiňuje. Petr Čepek navíc exceluje ve vyobrazení chřadnoucího muže, který se v průběhu snímku stává zcela labilním a pro každodenní život nepoužitelným. Obětavá péče manželky o někoho, kdo je svému okolí eventuálně pro smích, je svědectvím o složitých životních osudech, které dodnes zažívá mnoho lidí.
Petrolejové lampy tak dodnes patří mezi tu největší klasiku, která zde kdy byla natočena. Juraj Herz byl v době tvorby filmu již zralým filmařem a po boku Spalovače mrtvol je tak tento film skutečným vyústěním jeho filmařských tendencí.
zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, cs.wikipedia.org
