Nejtemnější film historie: Po závěrečných titulcích jsme se klepali jako osiky ještě týden

Existuje řada filmů, které se na naší psychice dokážou pořádně podepsat. Často drnkají na naše nejskrytější struny, či dokáží vyobrazit strach a utrpení tak kvalitně, že se s nimi divák skutečně sžije. Takto výrazné kusy lze najít i v policích, kam zas tak často nehledíme. Jedním z těchto snímků je dílo režiséra Jaromila Jireše z roku 1972, zabývající se skutečným osudem mladé ženy, který se odehrál v průběhu druhé světové války.

Pokud máte rádi filmy, které se podepíšou na vaší psychice, jistě jste viděli celou řadu kultovních šlágrů, které tyto podmínky splňují. Máte-li však pocit, že vaše možnosti jsou vyčerpány, nezoufejte. Jeden z výrazných představitelů československé nové vlny, Jaromil Jireš, totiž natočil komorní psychologické drama, které sleduje nešťastně končící osud mladé ženy, která uvězněná v cele vzpomíná na svůj dosavadní život. Snímek vychází ze skutečných událostí, což mu dodává o to výraznější dopad.

Méně známé dílo Jaromila Jireše

Jaromil Jireš patří mezi důležité představitele filmového směru československé nové vlny. Svojí ranou tvorbou se rychle etabloval jako uznávaný tvůrce a tato pozice mu zůstala i po dobu následujících desetiletí. Mezi jeho nejdůležitější díla patří například jeho role na tvorbě snímku Perličky na dně, adaptace románu Milana Kundery Žert nebo komplikovaný, leč mezinárodně uznávaný umělecký snímek Valerie a týden divů.

Řada z těchto filmů je mezi fanoušky televizní tvorby poměrně známá, ale má na kontě i díla, která se v dnešní době již takové popularitě netěší. Spadá sem i komorní drama o reálné historické události, které zpracovává příběh mladé ženy, která v nacistické cele čeká na svoji smrt. Scénář k filmu vznikl již během šedesátých let, takže se namísto portrétu statečné komunistky jedná spíše o příběh zaměřující se na tíživý osud mladé ženy.

Emočně devastující film podle skutečné události

Snímek …a pozdravuji vlaštovky měl premiéru v roce 1972, avšak scénář byl napsán již během dřívějších let. To jej svým zpracováním a formou vyprávění pojí spíše s filmy z období nové vlny, zejména s dalším Jirešovým filmem Žert. Film pojednává o osudu reálné historické postavy, Marie Kudeříkové, která se jako mladá žena plná naděje přidala k protinacistickému odboji. To však vedlo k její popravě v roce 1943, když jí bylo pouhých dvacet dva let.

Snímek přibližuje posledních devadesát devět dní Mariina života, který v tísnivé cele tráví vzpomínáním na svůj dosavadní život. Vzpomíná nejen na své první lásky, ale i na nástup nacistické totality a pasivitu okolí, která dohnala mladou dívku z katolické rodiny k narukování do partyzánského oddílu.

Při tvorbě scénáře vycházel Jireš spolu s asistující scénáristkou Zorou Beránkovou ze Zlomků života, což byl posmrtně vydaný soubor dopisů, který Marie psala za svého života z vězení domů. To dává filmu skutečně osobní rozměr, který z něj činní výjimečné dílo, stavějící se tak nad jiné socialistické snímky, oslavující osoby protinacistického odboje.

Originální perspektiva činí film jedinečným

Film je dodnes velmi specifický už jen z toho důvodu, že je vyprávěný z perspektivy mladé ženy, která se na základě nelehkých rozhodnutí dostala na konec svého života v pouhých dvaadvaceti letech. Právě tato netradiční optika je něčím, na co člověk u filmů tohoto ražení není příliš zvyklý. Skutečnost, že scénář vznikal ještě za vrcholu působení nové vlny, navíc zajistila, že se ze snímku nestal jen klasický režimový kus, který by podléhal ideologickému zjednodušení.

Popis osudu komunistické hrdinky sice zajistil, že snímek byl cenzory schválen a nepodlehl zákazu. Zároveň však citlivé uchopení tématiku nečiní z filmu normalizační patos, který v průběhu sedmdesátých let převládal. Film si dokázal vzít to nejlepší z československé nové vlny, což zároveň vybalancoval s ideologickými požadavky totalitního režimu.  Dodnes se tedy jedná o výrazné dílo tuzemské filmové tvorby z dob socialismu, které však trpí na moderní poměry technickými nedostatky, jako je kvalita zvuku.

zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, cs.wikipedia.org