Češi, tohle před vámi zatajili: Nejslavnější český film vznikl z torza. Teď patří mezi to nejlepší, co se kdy natočilo

V rámci československé socialistické kinematografie vznikla řada komediálních snímků, které si díky jejich nesmrtelnému humoru s oblibou připomínáme dodnes. Příkladem může být například oblíbená komediální trilogie. U třetího z filmů však kvůli normalizaci tvrdě zasáhli cenzoři.

Mohlo by se zdát, že nevinná komedie nebude pro totalitní režim nijakou hrozbou, ale státní cenzoři svého času rozhodli jinak. Snímek Homolka a tobolka tak dodnes patří mezi filmy, které se musely tvrdé cenzuře velmi zásadně přizpůsobit. I přes veškerá úskalí minulého režimu však vznikl snímek, který dodnes patří mezi ty největší komediální klasiky, které v našich končinách kdy vznikly.

Završení oblíbené komediální trilogie

Snímek Homolka a tobolka je završením oblíbené komediální trilogie o rodině Homolkových, která vznikala v Československu mezi lety 1969 až 1972. Tento filmový soubor vytvořil scénárista Jaroslav Papoušek, který se ve všech třech případech zároveň chopil i režie. Hudbu pro závěrečný díl trilogie složil Karel Mareš a kamery se chopil Miroslav Ondříšek.

První díl pojednává o snaze rodiny Homolkových strávit společně příjemnou neděli, aby se ve druhém díle pokusili svojí návštěvou potěšit své venkovské příbuzné. Třetí díl trilogie pak zachycuje jejich pokus o příjemně strávený odpočinek v Krkonoších. Vzhledem k tomu, že každý jejich předchozí pokus o rodinné soužití skončil katastrofálně, rodina Homolkových se rozhodne, že každý pokus o hádku budou řádně trestat. O zábavu pro diváka je tak opět bez problémů postaráno.

Snímek si bere na paškál dobové stereotypy

Rodina Homolkových se vesměs v každém díle své trilogie vyznačuje pokusem o ušetření co největšího množství peněz, ze kterého se snaží vykřesat co největší množství zábavy a výsledků. Šestičlenná rodina tak například v Praze sdílí stísněný byt, ve kterém se všichni mačkají, což vede k častým konfliktům. Právě třetí díl snímku pojednává o tom, jak jim jsou omylem přiděleny dva pokoje namísto jednoho a další dvě rodiny, obývající rekreační centrum, jsou tak nuceny sdílet jeden pokoj.

Snímek si tak tropí legraci z dobových stereotypů o měšťáckém uvažování, čímž předznamenává žánr komedií typických pro sedmdesátá léta. Tyto filmové veselohry sedmdesátých let se vyznačovaly zesměšňováním měšťáckých přežitků a vzorců uvažování prostých občanů. Snímek má v tomto ohledu mnohem blíže k povrchní společenské kritice, než k temným a sarkastickým dílům, na kterých se režisér Jaroslav Papoušek podílel v průběhu šedesátých let.

Snímek měl původně vypadat úplně jinak

Dle některých diváků a kritiků je třetí díl ságy o rodině Homolkových nejslabším dílem z této komediální série. I přes to se však stále jedná o kvalitní zdroj zábavy, na který dodnes vzpomínáme. Skutečnost, že kvalita snímku dle názorů některých pokulhává, však s největší pravděpodobností není způsobena upadající schopností scénáristy a režiséra Jaroslava Papouška tvořit kvalitní filmový obsah.

Snímek totiž vznikl až po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, což značilo nástup normalizace. Ta se na tvorbě filmů výrazně podepsala a státní cenzoři svého času film Homolka a tobolka takříkajíc rozcupovali. Dle účastníků natáčení měl snímek původně vypadat zcela jinak, ale v současné době se běžný divák už nemá šanci dozvědět jak.

Režisér Jaroslav Papoušek byl po přísné čistce státních cenzorů nucen snímek slepit ze zbytků torza. Pokud by tak film vznikl o takové dva roky dříve, tedy před tím, než se normalizace dostala do plných obrátek, mohl by dost pravděpodobně vzniknout ve své původní podobě. Skutečnost, že se Papouškovi i přes tak drastický zásah cenzorů podařilo vytvořit více než obstojný snímek, je však svědectvím o jeho tvůrčích kvalitách.

zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, fdb.cz