Tisíckrát lepší než guláš: Tohle jídlo jsme za socialismu milovali. Dnešní děti před ním berou roha
V dnešní době většina z nás dbá na to, aby jídlo, které máme na talíři, bylo chutné, zdravé a kaloricky vyvážené. Dřív to nebylo úplně stejné, lidé se totiž obvykle o zdravý styl života nestarali v takové míře jako dnes. Pokrmy, které se vařily, měly být hlavně chutné a pokud možno levné.
Před revolucí byla česká kuchyně hodně podobná jako ta dnešní, jen jsme se naučili – kromě našich typických a poměrně těžkých jídel – svou stravu vyvažovat i podle receptů jiných národů, jejichž strava je prostě zdravější a vyváženější. Třeba ze středomořské kuchyně jsme převzali víc ryb a mořských plodů, víc zeleniny a těstoviny místo knedlíků. Přílohy jsme celkově změnili: na našich talířích se začal objevovat bulgur (drcená celozrnná pšenice), quinoa (merlík chilský) či jáhly (loupané proso).
Vezměme si třeba quinou, kterou také známe pod názvem „zlato Inků“. Je to bezlepková superpotravina plná bílkovin a esenciálních aminokyselin. A těch v knedlíku moc nenajdete. Chuť quinoy je jemná s oříškovým nádechem. Hodí se jako příloha k masu i k rybám, a také ji můžete použít jako základ všech možných salátů. Za socialismu jsme ani netušili, že něco takového existuje. Možná, že je knedlík pro někoho chutnější, ale rozhodně ne zdravější. A dřív se vařily knedlíky 4x týdně. Ono ve stravování hodně záleží i na zvyku. Když si člověk na něco navykne, zpravidla mu to chutná víc než nějaká novinka.
I polévky se trochu změnily. Dejme tomu, že zelňačka či kulajda se vaří podobně jako kdysi, ale dnes už se polévky tolik nezahušťují moukou nebo jíškou. Třeba v bramboračce dřív mohla stát lžíce. Ta dnešní je také hustá, ale to proto, že je plná zeleniny, brambor, hub, natí a bylinek. Stejné to bývalo s omáčkami. Těžká zahuštěná jídla jsou však vhodná pro těžce pracující dělníky, kteří potřebují nasytit, ale při své práci všechno odbourají. V kanceláři u počítačů se neodbourá nic.
Kulinářské hity socialismu
V Československu se vařila dva jídla, která se sobě velmi podobala. Obě to byly smetanové omáčky, jen to, co se v nich objevilo z masové hmoty, bylo různé. Dnes by nad nimi každý druhý teenager ohrnul nos a děti to odmítají i ochutnat. Ale když se tyto omáčky dobře připraví, je to poměrně velká pochoutka. Tyto pokrmy se nepřipravovaly jen doma; byly na jídelním lístku i v hospodách a restauracích.
V socialistických dobách bylo poměrně málo masa, a tak se muselo zpracovat to, co na vás v obchodě zbylo. Kotlety se většinou prodaly pod pultem, kýty má vepř jenom dvě, ale zbyly ostatní části a také vnitřnosti. Dnes už vnitřnosti téměř nejíme, neboť se domníváme, že jsou plné toxických látek. A také někomu nemusí být příjemné konzumovat něčí orgány. Maso je přece jen takový obyčejný kus svalu. A co se toxických látek týká? To si bude muset rozhodnout sám, zda tomu bude věřit nebo ne. Možná, že orgány zvířat jsou mnohem čistější než ty naše. My si je umíme pěkně ničit!
Droby neboli pajšl
Vnitřnosti zvířat nazýváme také droby, drůbky. Když jste kdysi koupili třeba kuře, mělo uvnitř vložena svá játra, žaludek, krk, srdíčko. Dnes se droby posbírají a prodávají se samostatně za cenu skoro vyšší než samo maso. V kuchyni se droby vždycky využívaly a některé využívají dodnes. Vzpomeňte na to, z čeho připravujeme ty skvělé játrové knedlíčky?!
Jedním z oblíbených pokrmů socialismu z drůbků byl pajšl na smetaně. Jednalo se o plíce, srdce a játra, která se připravila tak trochu na způsob svíčkové, jen vnitřnosti a koření pokrmu dodaly nepatrně jinou, možná výraznější chuť. Chutnalo to výborně, jen některé hospodyňky měly trochu problém s těmi plícemi. Játra a srdce jsou poměrně tuhá hmota, avšak plíce mají takovou divnou konzistenci, a nebylo zrovna příjemné se jich dotýkat. Ale všechno je, jak už jsme zmínili, o zvyku.
A druhé, velmi podobné jídlo, jsou právě plíčky na smetaně. Postup prakticky stejný, avšak použijete pouze plíce. Obě omáčky mají sametově krémovou konzistenci, samozřejmě že příprava se neobešla bez smetany šlehačkové kvality. Přílohou byl nadýchaný houskový knedlík. Dnes už se tento, kdysi běžný pokrm, téměř nevaří.
Recept na pajšl či plíčka na smetaně
Nejprve si připravte vnitřnosti: pro čtyři osoby asi tak po čtvrt kile plíček, srdce a jater. Důkladně je properte, vložte do osolené studené vody, přidejte pepř, nové koření a bobkový list a vařte do měkka. Mezitím i osmažte jednu cibuli a zahustěte jednou až dvěma lžícemi mouky (vznikne jíška). Rozřeďte půllitrem právě připraveného vývaru a povařte, abyste zavařili mouku. Měkké droby nakrájejte na malé kousky, vložte do základu omáčky a nechte ještě povařit asi 10 minut. Před ukončením varu přidejte smetanu, lžičku cukru a kapku octa nebo lžičku hořčice na okyselení.
A tip na závěr: kdo chce, může vytvořit základ z menšího množství kořenové zeleniny, jako při svíčkové; někdo doporučuje smažit cibulku na sádle, ale vzhledem k tomu, že na závěr používáme smetanu, volíme raději máslo s kapkou oleje. Omáčka je pak krémovější s máslovou chutí.
Zdroje: ŽenaIn, Labužník, BlogKalorickéTabulky
