Tento pořad si za totáče ani neškrtl: Byl považován za nebezpečný jed. Viděli jste ho?
Existuje hned celá řada televizních pořadů, které byly svého času identifikovány jako nebezpečné. Pro tyto závěry může existovat celá řada důvodů. Pořad může být identifikovaný jako zdroj nevhodných vzorců chování pro mládež, glorifikující násilí nebo třeba oslavující užívání návykových látek. Některé pořady však byly identifikovány jako nebezpečné pro celou společnost. A to zejména v situacích, kdy je totalita a pořad poukazuje na její slabiny.
V průběhu minulého režimu, zejména po nastoupení normalizace, jsme zažívali éru zakazování, upravování a cenzurování řady snímků a pořadů. Tyto procesy však v socialistickém Československu probíhaly i před vpádem vojsk Varšavské smlouvy a následným nastolením normalizačního proudu. Jeden takový pořad z poloviny 60. let se zabýval československou společností. Zaměřoval se však na otázky, na které režim mnohdy nechtěl nabízet odpovědi. A z toho důvodu byl tento pořad nepohodlný.
Pořad, který se zaměřoval na každodennost
Pořad, o kterém se dnes budeme bavit, nese název Zvědavá kamera. Režiséry tohoto programu, vysílaného mezi lety 1965 až 1968, byli Karel Fuksa a Milan Tomsa. Pracovali na základě scénáře, který vypracovala Otta Bednářová a Jaroslav Štěpaník. Tento publicistický pořad založený na principu investigativní žurnalistiky se na obrazovky dostal poprvé v polovině šedesátých let. Téměř okamžitě se stal jedním z nejsledovanějších pořadů Československa.
Zvědavá kamera se zprvu zaměřovala na citlivá a existenční témata spíše ze širšího hlediska, ale postupně se propracovala k zaměření se na mapování osudů zejména mladých lidí v socialistické společnosti. Seriál pátral po nezodpovězených otázkách z naší historie. To bylo svého času umožněno jen tím, že se v průběhu šedesátých let rozvolňovala cenzura. Za jiných podmínek by takto kritický televizní pořad nemohl vzniknout.
Dogmatům režimu nevyhovoval
Důvody, proč byl pořad Zvědavá kamera identifikován jako společensky nežádoucí, ba dokonce nebezpečný, bylo hned několik. Otta Bednářová se totiž při tvorbě scénářů zaměřovala na otázky každodenního života Čechoslováků z pohledu jich samých a nikoliv z pohledu režimu.
Témata, která zpracovávala, tak byla například kritika uplatňování takzvaných třídních kritérií při přijímání studentů ke studiu střední školy. Díl s názvem Volba povolání tak mapoval případ dívky z bohaté rodiny, která i přes perfektní studijní výsledky nebyla přijata na střední školu.
Konkrétně tato reportáž vyvolala pozitivní ohlasy v řadách obyčejných Čechoslováků, ale zástupcům režimu takováto kritika stávajících společenských podmínek nebyla po chuti. Po odvysílání dílu Volba povolání tak byla Otta Bednářová s kolegou Jaroslavem Paterou předvolána před komisi stranické kontroly KSČ.
Návrh na ukončení pracovního poměru Otty Bednářové sice nevyšel, ale tvůrci byli donuceni natočit „opravný pořad“ a Otta Bednářová za trest dostala stranickou důtku a roční zákaz vystupování před kamerou. Po roce 1968 byl však pořad definitivně zakázán.
Tvůrci si přesto vysloužili vzácné vyznamenání
Ačkoliv pořad Zvědavá kamera byl pro režim v mnoha ohledech nepohodlný, díky svým kvalitám se mu často podařilo se prosadit. Tvůrci se však často museli dokázat prosekat skrze bariéry, které jim byly kladeny do cesty. V případě druhé epizody pořadu s názvem Viděl jsem Zemi jako dětský míč například měli natáčet přímo v Moskvě rozhovor se sovětským kosmonautem Gagarinem.
Výjezd jim zprvu neměl být povolen. To se však změnilo v momentu, kdy tvůrci přišli s dopisem od amerického kosmonauta Johna Glenna, který jim rozhovor přislíbil. V ten moment se vše dalo do pohybu a výjezd do Moskvy byl rázem umožněn. Celá situace dopadla tak, že si filmaře Gagarin velmi oblíbil a dokonce jim věnoval odznak čestného kosmonauta Sovětského svazu. Filmaři se tak stali nejspíš jedinými lidmi v celém Československu, kteří toto vyznamenání vlastnili.
zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, temata.rozhlas.cz
