Oldřich si chtěl pouze odemknout vozík v Kauflandu. Domů šel bohatší o 700 000 Kč

Ostravský důchodce Oldřich měl na čtvrteční nákup chuť asi jako na návštěvu zubaře. Ceny v obchodech ho totiž vždy rozčílí. Minule ještě navíc ztratil peněženku, a tak musel sáhnout po té, kterou zdědil po dědovi a kterou příliš často nenosí. Paradoxně se to ukázalo jako velmi dobrý tah, který Oldovi zpříjemnil nejen tento jeden nákup.

Sedmdesátiletý Oldřich patří mezi ty důchodce, kteří si pamatují, kdy se za stokorunu dalo nakoupit na celý týden. Dnes si za tutéž částku pořídí maximálně pár rohlíků a jogurt. „Já, když vidím ceny masa nebo mléčných výrobků, tak se mi dělá nevolno,“ svěřuje se důchodce z Ostravy, který celý život pracoval jako strojník v místní slévárně.

Nakupování se pro něj stalo poměrně stresující záležitostí. Dříve chodil do obchodu každý druhý den a kupoval si, co ho zrovna napadlo, dnes ale pečlivě plánuje každou návštěvu supermarketu. „Manželka mi vždycky napíše seznam a já se ho držím jako slepec hole. Kdyby si člověk dovolil koupit něco navíc, tak by mu důchod nevydržel ani do půlky měsíce,“ přiznává. Jeho strategie je jasná, nakoupit jednou týdně v akci a další týden se držet toho, co má doma.

Peněženka, kterou by si přál objevit každý

Ve čtvrtek se Oldřich rozhodl vyrazit do Kauflandu, přestože obvykle chodí do menšího obchodu v centru města. Manželka ho ale upozornila na letáček s výhodnými cenami masa. „Říkala mi: ‚Oldo, podívej se, vepřové za 80 korun za kilo, to jsme dlouho neviděli.‘ Tak jsem se rozhodl, že si udělám výlet,“ vzpomíná důchodce.

Problém nastal hned u vchodu. Pro nákupní vozík potřeboval desetikorunu a v kapse měl jen dvacítky a padesátky. Běžně by šel k pokladně rozměnit, ale fronta byla dlouhá a on nechtěl čekat. Nakonec ale v peněžence mezi starými mincemi, které v ní má po dědovi jako talisman, přeci jen objevil, co hledal. 

Stála tři čtvrtě milionu

V přední kapse peněženky našel přesně to, co potřeboval, lesklou desetikorunu. Na první pohled nevypadala nijak zvláštně, možná se jen trochu více leskla než obvykle. Oldřich si detailů ani nevšímal, zkrátka ji vložil do vozíku a vydal se nakupovat.

Nákup proběhl standardně, k masu ještě přidal nějaké brambory, mléko a pár dalších základních potravin. U pokladny zaplatil 847 korun, což považoval za rozumnou částku za týdenní nákup pro dva lidi. Vozík odvezl zpět a desetikorunu si vrátil zpátky do peněženky.

Doma, když vybaloval nákup, ukázal manželce i svoji peněženku. „Řekl jsem jí, že jsem musel použít dědovu desetikorunu na vozík. Byla zvědavá, jaké tam má mince, tak jsme si je prohlédli společně,“ popisuje Oldřich. Právě manželka Marie si všimla, že desetikoruna z roku 1993 vypadá poněkud zajímavě.

Internet tentokrát nelhal

„Marie má lepší oči než já, hned si všimla, že ty písmenka ‚Kč‘ jsou nějak menší,“ vzpomíná Oldřich. Dvojice si minci pořádně prohlédla pod lupou a skutečně, zkratka české koruny byla výrazně menší než na běžných desetikorunách. Marie, která ráda sleduje pořady o starožitnostech, si vzpomněla, že někde slyšela o vzácných mincích.

Oldřich nejdříve nevěřil, že by mohlo jít o něco cenného. „Říkal jsem si, že to bude jen nějaká vadná mince, co má cenu maximálně pár korun navíc,“ přiznává. Rozhodli se ale pro jistotu vyhledat informace na internetu, kde jejich syn našel články o vzácných českých mincích.

To, co se dozvěděli, je šokovalo. Desetikoruna z roku 1993 s malou zkratkou „Kč“ patří mezi nejvzácnější české mince vůbec. Důvodem je to, že se jednalo o zkušební ražbu z hamburské mincovny, které vzniklo pouze kolem tisíce kusů. Většina z nich byla zničena, do oběhu se jich dostalo jen minimum.

Po chvilkovém přemýšlení, co se vzácnou mincí dělat, ji skrze syna umístili na internet a do pár dnů prodali sběrateli, který za ní nezaváhal zaplatit 700 000 Kč. Mezi sběrateli jsou vyhledávané například i padesátikoruny z určitých ročníků.