Psychologové mají z Večerníčku tik v oku. Dodnes nechápou, proč neběžel až po 22. hodině
Večerníčky měly své temné stránky, o kterých se moc nemluvilo. Někteří malí diváci nedokázali usnout poté, co viděli určité díly. Smrt ve světě pohádkových broučků nebo hrůzostrašná strašidla dokázala dětem způsobit noční můry. Cenzura dokonce některé díly nechala zmizet. A jeden Večerníček byl rovnou označený za křesťanskou agitku.
Večerníček měl přece děti uklidnit před spánkem, ne jim způsobit noční můry. Jenže některé pohádky na dobrou noc se staly postrachem celých rodin a místo sladkých snů přinesly slzy a bezesné noci.
Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že zejména starší Večerníčky z 60. až 80. let obsahovaly motivy, které dnešní tvůrci dětského obsahu považují za nevhodné. Byla to především smrt, odloučení od rodiny nebo hlad. „Depresivnější večerníček by člověk pohledal,“ vzpomíná jeden z diváků na oblíbené Broučky.
Pohádka, kde se ne každý dočká jara
Broučci byli jedni z nejoblíbenějších večerníčků, ale také jedni z nejděsivějších. Hlavní problém byla zima. Pro broučky znamenala téměř jistou smrt a děti to věděly. Na jaře se pak ukázalo, kdo z broučků zimu nepřežil, a to skrze symbol rostoucích kopretin. Večerníček ve spoustě malých diváků vyvolal strach, že ani oni se nemusí dočkat jara a během zimy zemřou.
Původní kniha měla dokonce ještě horší konec než televizní adaptace. Brouček s Beruškou a jejich dětmi v ní skutečně nepřežijící krutou zimu. Tvůrci seriálu tento tragický závěr změkčili, ale děsivým příběh stejně zůstal. „Smutné, ale krásné,“ hodnotí jeden z diváků tento neobvyklý večerníček.
Mezinárodní skandál kolem malých světlušek
Broučci vyvolali v roce 1947 diplomatický spor mezi Československem a Sovětským svazem. Komunistický funkcionář Arnošt Kolman si vzal na paškál ruský překlad knihy a zkrátka a jednoduše z ní udělal komunistickou agitku. Náboženské motivy vyměnil za chválu sovětského systému.
Celkem bylo upraveno nejméně 55 míst, což vyvolalo spor Českobratrské církve evangelické se SSSR. Sovětský svaz nakonec tento upravený překlad nepřijal, ale vlastní verzi také nevydal.
Zajímavé je, že autorská práva na knihu Karafiát odkázal Českobratrské církvi evangelické, která díky tomuto štědrému daru mohla dlouhá léta sponzorovat vydávání bible a církevních tisků.
Když vlci vypadali jako rozsekané pily
Černobílé Pohádky ovčí babičky z roku 1966 představovaly jeden z prvních Večerníčkovských seriálů, ale současně i jeden z nejděsivějších. Hlavním problémem byli zlí vlci, kteří byli nakresleni tak ostře a hranatě, že působili podle recenzentů jako rozlámané cirkulárky. Děti se jich bály nejen proto, že chtěli sežrat hlavní ovčí hrdiny, ale i kvůli jejich ztvárnění.
„Největší atmosférická pecka co se týče českých večerníčků! Ale já osobně nechápu, proč některé díly Večerníčku nevysílali až po 22. hodině. Jsem psycholog a přátelé lékaři si myslí to stejné. Jako dítě jsem z některých epizod měl dokonce tik v oku,“ stěžuje si jeden divák, který má nick Psycholog234 „Jak mně bylo těch věčně hladových šelem líto… Beránek se lstivostí sobě vlastní vždycky zvítězí, zabrečeli vlci,“ vzpomíná jiný. Zajímavé je, že šlo o vůbec první večerníček, který nadabovala Jiřina Bohdalová.
Strašidlo, které opravdu strašilo
Strašidlo Barbucha se svým charakteristickým „Bar, bar, bar!“ se taktéž stalo noční můrou mnoha malých diváků. „Nejdrsnější z drsňáků v českých Večerníčcích je zkrátka Barbucha,“ připouští jeden z diváků. Zajímavé je, že kniha od Vladislava Vančury byla u dětí oblíbená, ale televizní adaptace Kubula a Kuba Kubikula s vizuálním ztvárněním Barbuchi mnohé odpudila.
Tohle je možná to nejzajímavější. Ne všechny Večerníčky se dochovaly kompletní. Některé díly prostě zmizely, buď kvůli technickým problémům, nebo kvůli cenzuře. Starší černobílé večerníčky jsou na tom nejhůř. Spousta původních pásek se ztratila nebo zničila, takže některé díly už možná nikdy neuvidíme. Příliš náboženské nebo politicky nevhodné pasáže se buď upravovaly nebo se díly prostě přestaly vysílat.
Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org
