Kvíz: Vyznáte se v československých hororech na 10/10? Dnešní děti by si kvůli nim i vymazaly internet

Zatímco současné děti vyrůstaly na Shrekovi a Ledovém království, naši rodiče si užívali pohádky s upíry, netvory a krvavými scénami. Tato generace má štěstí. Nejhorší, co ji může v pohádce potkat, je možná zlá macecha nebo drak. Československé děti to měly horší. Zejména když na plátně objevily jméno Juraj Herz. 

Juraj Herz, režisér Spalovače mrtvol, se v 70. letech věnoval natáčení pohádek, které ale měly výrazně hororové prvky. Panna a netvor z roku 1978 byla v tomto žánru jeho mistrovské dílo, film, který získal ocenění na hororovém festivalu v Sitges, ale u nás se promítal jako pohádka pro celou rodinu.

„Když jsem byl jako dítě vystaven této ‚pohádce‘, způsobilo mi to nepěkné noční můry,“ vzpomíná jeden z diváků na Pannu a netvora. A nebyl rozhodně sám.

Netvor s děsivým zobákem

Herzova Panna a netvor se od klasických adaptací lišila především vizuálním pojetím hlavní postavy. Zatímco v jiných verzích je netvor podobný lvovi nebo medvědovi, Herz dal svému netvoru zlověstný ptačí zobák a vytvořil tak postavu, která byla mnohem děsivější než jakýkoliv jiný filmový netvor své doby.

Film vznikal ve velmi neobvyklých podmínkách. Protože byl rozpočet na stavbu zámeckých dekorací enormní, musel Herz ve stejných kulisách natočit současně další pohádku, kterou bylo Deváté srdce. Celé natáčení trvalo 90 dní a málem skončilo katastrofou, když při scéně zapálení zámku skutečně začaly hořet barrandovské ateliéry.

Animák pro otrlé

Karel Zeman byl mistr animace, ale jeho Čarodějův učeň z roku 1977 rozhodně nebyl určen pro slabé povahy. Tento snímek podle lužickosrbské legendy o Krabatovi patří mezi nejděsivější animované filmy, jaké u nás kdy vznikly. Film vycházel z knihy Otfrieda Preußlera a byl natočen na německou objednávku. Animace sice byla na svou dobu velmi povedená, i tak ale mnohým nás ježil i vlasy na hlavě.

Horor v převleku za pohádku

Zatímco Herz šokoval vizuálními efekty, režisér Jiří Svoboda zvolil jinou cestu. Jeho Prokletí domu Hajnů z roku 1988 bylo adaptací románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný a představovalo jeden z nejúspěšnějších pokusů o psychologický horor v československé kinematografii.

Film sledoval život profesora Švejcara, který se ožení kvůli penězům s dcerou továrníka, aniž by tušil, že rod trápí dědičné šílenství. Emil Horváth mladší v hlavní roli a především Petr Čepek jako šílený strýček Cyril předvedli výkony, které by obstály i v současných psychothrilerech. 

Čarodějnice, která skutečně chtěla vařit děti

Mezi československé hororové perly patří i krátký animovaný film Mrňous a čarodějnice z roku 1980. Tento čtrnáctiminutový snímek amerického režiséra Gene Deitche dokázal vyděsit děti způsobem, který by mu záviděl leckterý celovečerní horor.

Film byl parafrází na Jeníčka a Mařenku, ale Deitch mu dal znatelně děsivější nádech. „Když jsem byl na základní škole, chodili jsme čas od času se školou do kina. Jednou se takto v kině setmělo a z plátna na nás zasvítily obrovské vrásčité ruce a zazněl rozskřípáný hlas paní Rosůlkové… Týden jsem pak nemohl spát!“ vzpomíná jeden z diváků.

Čarodějnice tady nevypadala jako milá babička, co by vám upekla perníček. Vypadala jako někdo, kdo by z vás ten perníček udělal.

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, filmovyprehled.cz