Anděl na pohled, uvnitř pěkný morous. Tenhle obličej si pamatuje celá Česká republika

Přísný, neústupný, s výrazem, který by dokázal seřadit i stádo kamzíků. Když přijel na rekreaci, všichni ztichli. Nejspíš to nebyl anděl v nebeském slova smyslu, ale rozhodně šlo o jednu z nejvíce ikonických postav československého filmového plátna. Pamatujeme si ho dodnes a to jako morouse, který v jádru ale skrývá spoustu vlídnosti.

Československá filmová scéna dala světu řadu špičkových herců, kteří se zapsali do našich pamětí svými neopakovatelnými hereckými výkony. Spadá sem i muž, kterého si řada z nás pamatuje jako morouse, jehož až obsesivní posedlost pravidly však ve výsledku působila vlastně roztomile.

Morous s přesně rozvrženým denním plánem

Jen málokterá postava československého filmu je spojena s tak jednoznačným charakterem. V šest ráno budíček, v sedm hlášení, v osm preventivní kontrola výletníků, po poledni povinné veselí. Tak nějak vypadal denní režim v režii onoho slavného „anděla“, který i na dovolené dokázal dohlížet na disciplínu tak důsledně, až to bylo vlastně poněkud roztomilé.

Nepůsobil jako někdo, koho byste si přáli potkat na dovolené. Zároveň jste ho však nemohli přestat sledovat. Měl zvláštní charisma, které nešlo odvrátit a jeho přítomnost vyzařovala neuvěřitelně silnou autoritu. V době, kdy se v kultuře často zdůrazňovala kolektivní odpovědnost, kázeň a řád, se tato postava stala jejich živoucím zosobněním, ale zároveň jejich jemnou parodií. A právě tahle dvojakost jí zajistila nesmrtelnost.

Dovolená, kde bylo dovoleno jen to, co bylo schváleno

Rekreační středisko, které mělo sloužit k odpočinku a uvolnění, se pod jeho dohledem změnilo v místo oddechu s přísně nastavenými pravidly. Přesto ale tenhle pobyt neztrácí své kouzlo a to zejména díky Marvanově schopnosti vnést do postavy mírnou lidskost, skrytou pod nánosem povinností a ideologických frází.

Ve snímku Anděl na horách z roku 1955 se z rekreační dovolené stává téměř studijní pobyt. Scény, kdy Gustav Anděl kontroluje dodržování programu a zároveň nenápadně sleduje morálku účastníků, jsou dnes už komediální klasikou.

V přítomnosti hor, volnější atmosféry a obyčejných lidí se i v něm cosi probouzí. Ačkoliv se tváří, že odpočinek je slabost, tu a tam přece jen povolí kravatu. A divák s radostí sleduje, jak se ve ztuhlém morousovi pomalu rodí někdo, kdo si dovede i zalyžovat. Samozřejmě podle přesně stanovených a definovaných směrnic.

Jaroslav Marvan – mistr nehybného výrazu

Jaroslav Marvan ve své kariéře ztvárnil nespočet rolí, ale postava revizora Gustava Anděla zůstává jednou z jeho nejpamětihodnějších. Nejen proto, že šlo o roli titulní, ale hlavně proto, jak přesně ji dokázal vystihnout. Jeho výraz byl nehybný, ale výmluvný. Promlouval pevným hlasem a jeho pohyby byly střídmé. Byla to herecká škola minimalismu, která dokázala vyjádřit celou postavu beze slov a právě proto fungovala tak silně.

Marvan do role Gustava Anděla nevtiskl jen přísnost, ale i jemný humor a lidskost. Nepojal roli jako karikaturu, ale jako důvěryhodný portrét člověka doby, který byl možná trochu přehnaný, ale v jádru velmi upřímný. Proto dodnes funguje. Každý z nás někdy potkal svého „anděla“, ať už v práci nebo na úřadě. Málokterý z nich měl však takové charisma.

Snímek Anděl na horách tak není jen připomínkou rekreace v padesátých letech, ale i filmovým pomníkem jedné nezapomenutelné postavy a jejího představitele. Marvan v ní předvedl, že i z morouse může být hrdina – stačí ho nechat chvíli dýchat čerstvý horský vzduch. A my diváci jsme u toho byli rádi.

zdroje: csfd.cz, fdb.cz, cs.wikipedia.org