Nemáte doma toto velikonoční vajíčko? Někde se schovává ještě 7 ks, jedno se prodává za 700 milionů

Když se o Velikonocích roku 1885 rozhodl car Alexandr III. překvapit svou manželku Marii Fjodorovnu mimořádným darem, pověřil klenotníka Carla Fabergého, aby pro ni vytvořil luxusní a dosud nevídané dílo. Výsledkem se stalo unikátní bohatě zdobené vejce ze zlata a s bílou emailovou skořápkou, v jehož nitru se skrývalo překvapení: miniatura koruny a malý rubínový přívěsek. Šlo tedy – řečeno oblíbeným rčením – v podstatě o něco jako hodinky s vodotryskem. Skoro nepředstavitelné a současně naprosto zbytečné. Každopádně přepychové. A dokonce i na ty hodinky v dalších edicích opravdu došlo…

Dar měl totiž takový úspěch, že se z něj zrodila celá tradice, která má dnes celosvětový klenotnický význam: každé Velikonoce vzniklo u carského dvora nové vejce, pokaždé s originálním designem a s překvapením uvnitř. Nelze zde nevidět luxusního předchůdce dnešních čokoládovo-plastových Kinder vajíček a jejich nápodob. Tento zvyk převzal i car Mikuláš II. a pokračoval v něm až do roku 1917. Vzniklo tak celkem 50 carských vajec, z nichž o 43 se dnes ví; zatímco těch sedm ztracených se stále ještě může objevit v některé kredenci či ve šrotu – jak o tom svědčí nedávný příběh…

Každé vejce představovalo unikát – často přitom připomínalo významné události oslavující ruské impérium: jedno obsahovalo model transsibiřské magistrály, jiné miniaturu carského paláce, další hrálo hudbu, ukazovalo čas nebo ukrývalo pohyblivou figuru. Kombinace precizní řemeslné práce, špičkových materiálů a jemné symboliky z nich udělala světový unikát.

Padesátka jehel v kupce sena

S pádem carského režimu v roce 1917 skončila nejen vláda Romanovců, ale také éra Fabergého vajec. Nová bolševická vláda klenoty zkonfiskovala a část z nich prodala do zahraničí, aby získala devizy. Carl Fabergé uprchl ze země, zemřel o tři roky později ve Švýcarsku.

Původně osobní dary se tak rozptýlily do světa jako originální samostatné artefakty: některé skončily v muzeích, pokud měly to štěstí (resp. štěstí máme my jako návštěvníci), jiné jsou nedostupně uzavřeny v trezorech oligarchů, několik se jich ztratilo a nikdo o nich oficiálně neví. Ale občas se také některé z nich nečekaně vynoří a vyvolá pozdvižení… Ale nepředbíhejme.

Dnes mezi majitele originálních kousků konkrétně patří například britská královská rodina, Metropolitní muzeum v New Yorku nebo ruský podnikatel Viktor Vekselberg, který za 9 vajec údajně zaplatil přes 100 milionů dolarů.

Umělecká hodnota ve/na skořápce

Fabergého vejce si člověk může maximálně někam postavit, zavěsit přívěšek, pokud ho vejce obsahuje, či zkontrolovat čas, pokud vejce obsahuje hodiny. Jiný účel ta vajíčka nemají. Ovšem tyto dechberoucí zbytečné „lapače prachu“ představují také mistrovské ukázky řemesla. Na každém z nich pracovalo přes dvě desítky nejlepších ruských odborníků: zlatníci, rytci, emailéři, klenotníci. Používali materiály jako zlato, platinu, horský křišťál, perly, diamanty, ale i méně tradiční smalty či jadeit.

Každé z vajec ukrývá tedy překvapení – a především to je vnímáno jako technologicko-estetický vrchol celého díla. Například Zimní vejce z roku 1913 – vytvořené z čirého křišťálu, zdobené diamanty a obsahující zlatý košíček se sněženkami – je považováno za jedno z nejdražších ve vaječné historii: v roce 2002 bylo vydraženo za více než 22 milionů dolarů.

Když se poklad vynoří ze šrotu

Dnes jsou Fabergého vejce nejen symbolem zaniklé slávy a přepychu carského dvora, ale i svého druhu historickým dokladem. „Každé z nich je jako časová kapsle. Nejenže ukazuje mistrovskou práci řemeslníků, ale také v sobě nese ducha doby – pýchu, okázalost i neklid carského dvora,“ říká ruský historik umění Alexej Lebeděv.

Ten vajíčkový příběh, který mohli donedávna „okusit“ i návštěvníci každé pořádné ruské prodejny suvenýrů, zůstává fascinující dodnes: ať už jde o záhadná mizení, vynořování či dražení jednotlivých vajec – nebo o jejich jednoznačný investiční potenciál, který z nich činí magnet pro milionáře i nadšené milovníky historie.

Velké pozdvižení vyvolal nedávný objev domněle ztraceného kusu. V roce 2014 si nejmenovaný obchodník koupil na bleším trhu ve středozápadních Spojených státech zlaté vejce s integrovanými hodinkami značky Vacheron Constantin. Plánoval ho roztavit na šperkařské účely – proto váhal, zda za něj zaplatit relativně vysokou cenu 13 000 dolarů.

Jaké bylo jeho překvapení, když po bližším zkoumání a pátrání v historických archivech zjistil, že drží v ruce tzv. třetí carské vejce z roku 1887! Po ověření pravosti vejce prodal soukromému sběrateli – za částku odhadovanou až na 33 milionů dolarů, tedy více než 700 milionů korun.

Symbol ztraceného světa i zrcadlo historie

Z původně osobního velikonočního daru se staly umělecké poklady s astronomickou cenovkou, ale také zrcadélka dějin – ukazující příběh od okázalosti carského dvora přes revoluci, exil a rozptýlení pokladů do všech koutů světa. Až po ten překvapivý návrat na výsluní z blešího trhu.

Bude ten příběh pokračovat? Nepochybně ano. Prozatím se můžeme podivit, jak dokonalá a současně křehká Fabergého vejce v sobě dokážou ukrývat krásu i tíhu celé jedné epochy. A že i nadále dokážou překvapovat…

Zdroje seznamzpravy.cz, en.wikipedia.org, youtube.com