Až po 42 letech nám to došlo. Těchto divných věcí v Slunce, seno si nevšiml ani režisér Troška

Když režisér Zdeněk Troška natočil v roce 1983 komedii Slunce, seno, jahody, vůbec netušil, kolika generacím bude dělat radost. Dnes je z černovlasého mladíka dědeček s bílými vousy, taky jako kdyby se vyloupl rovnou z pohádky. Ale jeho letní trilogie komedií nezestárla a diváci, kteří se na ni neustále těší, jsou mladší a mladší.

Přestože by mohly působit jen jako obyčejné veselohry z venkova, tyhle prázdninové příběhy diváckou obec nejvíc lákají. Jen vzpomeňte na Chalupáře. Lesy, louky, volná příroda – za tím vším lze tušit léto. A léto, to je oddych s relaxací. Troškovy komedie mají za sebou také zajímavý příběh vzniku, autentické lokality a jsou dodnes živým odkazem regionu, který režisér tolik miloval.

Hoštice u Volyně

Zdeněk je rodákem z Hoštic u Volyně a pro natočení tohoto snímku čerpal inspiraci z prostředí, jež důvěrně znal, a stejně tak z vlastních zážitků. Do práce se režisér pustil se scénáristou Petrem Markovem a společnými silami jednak oslavili, ale také karikovali český venkov. V prostředí, kde jeden zná druhého a doslova „vidí druhému do talíře“ si dovolili satirický pohled na život venkovských lidí, včetně jejich stereotypů, pomluv, žárlivosti, ale i jejich neodmyslitelný selský rozum.

Film se přímo v Hošticích natáčel a řada domů, dvorků i celkové krajiny, které jsme spatřili ve snímku, jsou ještě dodnes zachovány. Režisér také zavzpomínal, že: „…maskérna byla zřízena v požární zbrojnici, herci nosili vodu ve vědrech, aby byl dodržen nízký rozpočet.“

A obsazení? Skvostné…

Obsazení tvoří jak směsice tehdejších skvělých herců, tak i skutečné postavy, žijící v obci. Včetně režisérových rodičů i jeho tetiček. Zmiňme alespoň Helenu Růžičkovou, Miroslava Zounara, Jiřinu Jiráskovou, Stanislava Třísku, Pavla Kikinčuka, Jiřího Lábuse, a další. Postavy filmu, jako Škopková, místní farář či předseda JZD časem zlidověly a s nimi i četné filmové hlášky.

A čím si film získal publikum?

Především situačním humorem a schopností zesměšnit i ty nejběžnější situace v lidském životě. A také lidovost. A když k prvnímu dílu postupně přibyly další dva: Slunce, seno a pár facek, Slunce, seno, erotika, český divák byl nadšený. Všechny díly jsou oblíbené díky letní atmosféře, výrazným postavám venkova i neotřelému pohledu na ten náš malý český svět. A hudba Karla Vágnera je ještě bonusem navrch. Celá trilogie patří do Zlatého fondu českých komedií.

Drobné přehmaty štábu

Vidí-li člověk film vícekrát, začnou se mu do popředí drát některé jevy či momenty, které se jeví jako nepatřičné. Zkrátka nějaké ty chyby či nedostatky. A nikdo z filmařského týmu si jich včas nevšiml, anebo nestály za to, aby se scény přetáčely. Tak se na ně pojďme zaměřit.

• Když Venca Konopník nabírá Kelišovou na motorku, babka drží tašku ve své levé ruce. Když je ale záběr na odjíždějící motorku, drží tašku Venca.
• Stejná SPZ se objevuje na dvou vozidlech; jednak na autě předsedy a za druhé na staré škodovce: ST-21-65.
• A ještě jedna podobná: předsedovo auto má v jednom záběru SPZ, ale ve druhém už ne.
• Mezi první a druhou třetinou filmu uběhlo dějově jenom několik dní, a přitom na počátku je měsíc v úplňku a záhy v dorůstající fázi.
• Miluna hostům spočítá v hospodě účet a částku řekne nahlas. Oni se zvednou, odejdou a nikdo nezaplatí.
• Když Blažena přijíždí domů na motorce s Vencou, vrata na dvůr jsou zavřená. Vzápětí jsou ale otevřená a otec Škopek je jde kvůli čumilům zavřít.
• V jedné chvíli Venca nastupuje do traktoru a má čisté kalhoty. Hned v dalším střihu jsou však špinavé.
• Pes leží a nehýbá se, ale zvukově se ozývá štěkot.
• V jednom střihu v JZD jsou Šimonovy kalhoty zelené, v druhém modré.
• Když Venca dostane pěstí, má na oku monokl. Pak se ale setká s Blaženou a má ho na druhém oku.

Všechny přehmaty a nedostatky určitě bere laskavý a tolerantní divák s nadhledem a zajisté by nic tvůrcům filmu nevyčítal. Vždyť takto máme alespoň po čem pátrat.

Zdroje: ČSFD, ČSFD, MediumSeznam