Za socialismu tahle hračka ve výlohách jen zářila a měl ji každý. Dnes se prodává za víc než 8 tisíc korun

Sedmdesátá léta v Československu byla obdobím, kdy měly dětské hračky své specifické kouzlo. A to tkvělo v jejich jednoduchosti. S jednoduchým výrobkem totiž můžete leccos dalšího vymyslet. Takové hračky tedy podporovaly jak fantazii, tak kreativitu.

Dnešní elektronické hračky jsou příliš sofistikované a většinou určené jen k jednomu jedinému úkonu. Vymyslet se s nimi nedá prakticky už nic jiného. Naopak za socialismu vše bylo jinak.

Ani kreativita, ani kvalita

Většina současných hraček se vyrábí z plastu a pochází z východoasijské provenience. Plast bývá často závadný, avšak to se spotřebitel většinou dozví, až tento produkt jeho děti používají. Většina dětí má dnes své pokojíčky hračkami zahrnuty, avšak stejně všechny sedí celé dny u mobilu nebo tabletu. Věc stoprocentně prospěšná, ale nikoliv k hraní. U dnešních her děti přestaly samostatně myslet, nemají fantazii ani nejsou příliš kreativní. Jejich svět se skládá z virtuálních „přátel“ a agresivních počítačových her. Vždyť střílet je tak jednoduché…

Dětství bez displejů

V 70. a 80. letech se tedy dětský svět obešel bez digitálních technologií, zato však s velkou dávkou tvořivosti a různých mechanických výrobků. Hračky se vyráběly převážně z plastu, dřeva nebo z plechu a díky své bytelnosti přežily i několik generací. Je docela klidně možné, že je máte doma a ještě i vaše děti si s nimi hrají. Anebo leží někde na půdě, a to stojí za zamyšlení, zda by nestálo za to nabídnout je k prodeji.

Hraček děti neměly nikdy tolik jako dnes, ale o to víc si jich vážily. Zatímco na západních trzích začínala vlna digitálních her a prvních domácích počítačů, u nás si děti hrály s tím, co nabízely domácí podniky. Výroba byla limitována plánovaným hospodářstvím, a tak se dětem do rukou dostávaly hračky státních podniků jako třeba Kovap nebo Igra. Dost často se jednalo o licenční produkty, například při výrobě modelů aut. Děti té doby měly doma plechová auta Škoda, Tatra, plechové autobusy, traktory i jeřáby. Tuzemské hračky byly funkční a odolné. Dnes si koupíte hračku a rozpadne se ještě dřív, než ji vybalíte z krabice. Čest výjimkám!

Pojízdné plechové poklady

A pak tu byl tuzemský fenomén 80. let, a to autíčka na kabelové ovládání: modely Škoda 120, Tatra 603 či autobus Karosa byly snem každého chlapce. Hračky měly realistickou podobu, dokonalé detaily a funkční ovládání. Pokud jsou zachovalé a v původních krabicích, jsou pro sběratele automobilových miniatur, a to dokonce i z Ameriky, hodně zajímavým artiklem.

Stavebnice, která překonala století

Tato velmi kvalitní a kreativní stavebnice se jmenuje Merkur. A představte si, že vyrábět se začala v roce 1920. Původně se jmenovala Inventor, ale od roku 1925 přejala název Merkur. Takže letos slaví celých sto let od vzniku, a dokonce se ještě vyrábí. Všechny díly byly z pevného lakovaného plechu a spojovaly se šroubky a matkami Povrchová úprava byla kvalitní, barvy syté, díly precizní a odolné. Stavět bylo možné podle předlohy, anebo podle vlastní fantazie. Tak vznikaly jeřáby, mosty, auta, kolejová vozidla, ale třeba i elektromotorky a další složité mechanické modely. Dnes se tak kluci nanejvýš podívají na internet, jak se co montuje, ale to jim na zručnosti nepřidá.

Závěrem nutno říci, že jak stavebnice Merkur, tak značná část československých hraček ze 70. a 80. let, se dnes těší velkému sběratelskému zájmu a jejich hodnota je poměrně vysoká. Sběratelé hledají především nepoškozené kusy s původním obalem. Pokud něco takového doma máte, neváhejte hračku nabídnout. Zachovalé retro hračky si sběratelé cení poměrně vysoko.