Stařenka (120) se tomuhle jídlu vyhýbala jako jedu. Češi ho ale mají v puse častěji než zubní kartáček

Internetovým fórem Reddit nedávno probleskla poznámka o dámě mimořádně vysokého věku a jejím dietním tajemství. Potvrdila, že ty nejdůležitější zázračné ingredience dlouhověkosti se samozřejmě „skrývají“ na talíři – přičemž stejnou důležitost mají ta jídla, která si na něj jednoduše nepokládáme.

Vědci dlouhodobě zkoumají životní styl lidí, kteří překročili věk 100 let. Nejčastěji se s nimi setkáváme v tzv. modrých zónách – oblastech s vysokým výskytem dlouhověkých lidí. Patří mezi ně například japonská Okinawa, italská Sardinie nebo kostarická Nicoya.

Nejdéle žijící ženou byla ovšem Francouzska Jeanne Calmentová, která se dožila 122 let (zemřela roku 1997). Prokazatelně nejdéle žijícím mužem byl pak Japonec Džiróemon Kimura, který zemřel v roce 2013 a dožil se 116 let.

U nás rekordy drží Marie Bernátková, která se dožila 111 let, a Anna Černohorská, která se dožila dokonce 113 let – ale emigrovala, takže je její „vítězství“ v některých statistikách vnímáno jako diskutabilní.

Přestože uvedení i neuvedení metuzalémové pocházeli z různých koutů světa, jejich životní styl vykazuje překvapivě podobné znaky.

Co spojuje metuzalémy?

Společným rysem těchto výjimečných lidí není jen kvalitní strava, převážně rostlinná, ale také absence přejídání a aktivní životní styl – a to ideálně v dobré společnosti. Dámy a pánové jedí typicky střídmě a jednoduše. Pravidelně se pohybují, a to nejen rekreačně, ale i v rámci každodenních činností, které si ve vlastním zájmu nezjednodušují širokou nabídkou obecně vynikajících možností, jako je placené doručení nákupu či péče o domácnost.

Pokud jim to zdraví dovoluje, sto(a více-)letí lidé chodí, vaří, zahradničí, uklízejí, cestují a ve svém volném čase se skutečně věnují i tomu, co jsme si zvykli označovat jako „volnočasové aktivity“. Nic z toho nedosahuje extrémní podoby – zato vytváří pravidelnost a s ní i životní rituály, které podporují psychickou odolnost a snižují dopady stresu; mnohem více než alkohol a cigarety, které naopak život prokazatelně zkracují (ale nic neplatí bezezbytku, jak ještě uvidíme).

Silné sociální vazby, umění odpočinku i životního nadhledu jsou tak dalšími metuzalémskými rysy, které podporují šťastnou dlouhověkost – často přitom vznikají jako důsledek výše popsaných aktivit či koníčků.

Tyto faktory tvoří základ toho, co odborníci označují jako zdravý životní styl – nikoli ve smyslu módní diety, ale jako dlouhodobý, udržitelný přístup k vlastnímu tělu a duši.

Nástrahy moderního talíře

Zatímco naši prarodiče jedli, co si vypěstovali, my žijeme v době hypermarketů a fast foodu. Průmyslově zpracované potraviny, instantní jídla a rychlá občerstvení sice šetří čas, ale organismu dají zabrat, často i peněžence. Z hlediska délky trávení pak ani ten čas nešetří vlastně vůbec. Spíše jen berou energii.

Stojí za tím hlavně přemíra soli, cukru, konzervantů, rafinovaných tuků a éček (pro zlepšení chuti, vůně, barvy, trvanlivosti či konzistence). Vysoký glykemický index, zánětlivé složky a nedostatek vlákniny jsou pak přímou vstupenkou ke chronickým nemocem. Zvlášť rizikové jsou produkty, které kombinují živočišný tuk se solí a chemickými stabilizátory…

A jsme u toho:

Příliš slané, tučné, růžové… Byly to právě uzeniny, které se neobjevovaly v jídelníčku Jeanne Calmentové ani většiny ostatních rekordmanů v délce života. Nejedli salámy, párky, šunky ani paštiky. Ačkoli je jich zrovna francouzská kuchyně plná, sama Jeanne dávala přednost rybám, luštěninám, zelenině, olivovému oleji a čerstvému pečivu.

Uzeniny jsou v hledáčku Světové zdravotnické organizace (WHO) již dlouho. Studie prokázaly jejich vztah ke zvýšenému riziku rakoviny tlustého střeva, kardiovaskulárním onemocněním a obezitě. Příčinou jsou právě přidané dusitany, stabilizátory, zvýrazňovače chuti i přemíra soli.

Češi přitom snědí podle statistik přes 30 kg uzenin ročně na osobu. A mnozí si bez salámu nedokážou snídani či večeři vůbec představit… Jeanne měla výhodu, že jí uzeniny – mírně řečeno – nevoněly. Ani po nás nikdo nechce, ať se staneme hned vegetariány. Namístě je však snížit přísun uzenin – a naopak zvýšit přísun informací o jejich možných rizicích.

Návrat k selskému rozumu

Není třeba hledat zázračné recepty na dlouhověkost. Stačí si všímat, jak žili ti, kteří ji skutečně znali takříkajíc na vlastní kůži. Jedli základní suroviny, hýbali se, žili v souladu s přírodním rytmem – a některým jídlům se prostě intuitivně vyhýbali. Aniž si je nutně zcela odpírali.

Jeanne Calmentová pila víno a milovala čokoládu, dokonce kouřila. Ale vše s mírou. A s nadhledem. Když se jí jednou zeptali, jak se udržuje „ve stavu trvalé mladosti“, odpověděla: „Nevzpomínám na věci, které mě naštvaly.“

Je nejspíše čas přiznat si, že zdravotní stav opravdu není náhoda. Každé rozhodnutí – co jíme, jak trávíme den, s kým se potkáváme, jak spíme a jak zvládáme stres – má svůj dopad. A někdy ho může mít v poměrně fatální podobě i obyčejný rohlík se salámem. Pokud si ho dáváme často, ve stresu, ve špatné společnosti a s železnou pravidelností…

Zdroje: guinnessworldrecords.com, academic.oup.com, cs.wikipedia.org