Tohle je nejděsivější film podle skutečné události, který byl v Česku natočen. Na místě zemřelo 26 lidí

Když se řekne slovní spojení „český film“, většina lidí si s největší pravděpodobností představí pohádku, komedii nebo krimi. Tyto žánry jsou totiž něčím, co se u nás točí nejčastěji a dalece převyšuje ostatní filmové žánry. Jednou za čas u nás však vznikne i dílo nezapadající do těchto kategorií. Dílo mrazivé a znepokojující, které ve vás nechá ozvěnu ještě hodně dlouho. Příkladem je československý snímek z doby těsně po revoluci, který je založený na skutečných událostech.

Česká kinematografie se velmi často zaměřuje na zpracovávání pohádkových příběhů pro potěchu duše, nebo těch kriminálních, které se však zpravidla vyvinou ve zdárný konec. Občas se v našich končinách však natočí něco, co se vymyká všem těmto kategoriím. V roce 1991 tak mladý a nezkušený režisér natočil znepokojivý snímek, ze kterého běhá mráz po zádech ještě po mnoha letech. Tím spíš, že se jedná o příběh podle skutečné události z roku 1984.

Mrazivý snímek inspirovaný skutečnou tragédií

Snímek Requiem pro panenku je film režiséra Filipa Renče z roku 1991. Pracoval na základě povídky od známého českého publicisty a novináře Josefa Klímy. Scénář si však Filip Renč na motivy povídky napsal sám. V roce 1991 byl ještě nezkušeným režisérem, který stál na prahu nové epochy post-revoluční kinematografie, která ještě neměla jasně definovaný směr.

Snímek zpracovává skutečnou událost, kdy se mladá dívka administrativním omylem dostane do domova pro mentálně choré, odkud není úniku. V institutu vyobrazeném ve filmu panuje tísnivá atmosféra a vládnou zde sadistické vychovatelky, které si se svými svěřenci neberou servítky.

Hlavní role se v Requiem pro panenku brilantně chopila Aňa Geislerová. Po jejím boku však můžeme sledovat další tuzemské hvězdy, jako Soňu Valentovou, Evu Holubovou, Barboru Hrzánovou a ve filmu se objeví dokonce i samotný režisér Filip Renč.

Příběh sleduje nešťastný osud mladé dívky

Mladá dívka Marika je ve svých čtrnácti letech umístěna do ústavu pro duševně choré. Stává se tak po tom, co byla zneužita svým vlastním otcem. Marika, jejíž matka zemřela v jejích čtyřech letech, měla být umístěna do ústavu sociální péče, avšak skrze administrativní chybu dochází k záměně institucí a Marika se ocitá v pekelném prostředí ústavu pro mentálně postižená děvčata.

Ústav funguje jako vlastní stát ve státě, kterému vládnou kruté vychovatelky, libující si v tvrdých a nelidských trestech. Mentálně zaostalé dívky tak přivazují k postelím, dávají jim studené sprchy či umístění vedle mrtvých těl. Zároveň ošetřovatelky používají velká množství utlumujících léků, aby si zajistily poslušnost svých svěřenkyň.

Jen jedna z pečovatelek spolu s lékařem závislým na alkoholu si uvědomují hrůzy, které se v ústavu odehrávají, ale nemají dostatek sil, aby cokoliv změnili. Mladá Marika se tak rozhodne, že jediným řešením je budovu ústavu podpálit. Následně je však konfrontována i s krutostí vnějšího světa, kdy hasiči projevují naprostý nezájem o záchranu mentálně zaostalých obětí.

Skutečnost byla ještě komplikovanější

Skutečné události z ústavu v Měděnci, dle kterých je snímek inspirovaný, však byly ještě o poznání komplexnější a snímek mnoho z nich vykresluje značně nepřesně. Dívka, která je ve filmu hlavní postavou, totiž byla Romka a nesla jméno Eva Kováčová. Prošla velmi těžkým dětstvím, kdy jí oba rodiče fyzicky týrali, bili a otec ji pravidelně zneužíval.

Mladá Romka však nemohla se svými pocity frustrace cokoliv dělat, což mělo za následek jejich přetavení se do agrese, kterou směřovala nejen proti okolí, ale i proti sobě samé.

Ve filmu je hlavní hrdinka vykreslená jako křehká dívka, ale realita byla jiná. Na rozdíl od ostatních mentálně zaostalých dívek se totiž Eva Kováčová dokázala vychovatelkám vzepřít. To se však projevovalo záchvaty vzteku, které směřovala jak proti vychovatelkám, tak proti sobě samé, ale i proti ostatním dívkám v ústavu.

Boj s vlastní identitou bohužel odnesli druzí

Eva Kováčová si navíc během svého pobytu v sanatoriu uvědomila, že se necítí dobře v ženském těle, což byl dost možná následek zneužívání vlastním otcem. Otázky nevyřešené transsexuality však byly důvodem další agrese, která vyústila v zapálení ústavu a úmrtí 26 osob.

Skuteční hasiči nebyli tak laxní jak je vyobrazeno ve filmu, ale jejich postup přesto nebyl zcela ideální, což bylo dáno ale i nedostatečným vybavením hasičů. Josef Klíma se navíc po filmu veřejně omluvil vychovatelkám, které byly ve filmu jmenovány a očerněny.

Eva Kováčová po revoluci prošla změnou pohlaví a přijala jméno René Lizna. Na nějaký čas se jí ujal farář, který jí s celým procesem pomohl a nechal jí převzít své příjmení. Psychické problémy však přetrvávaly a v roce 2014 René spáchal sebevraždu.

zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, prozeny.cz