Psycholog varuje: Tahle běžná věc ničí Čechům psychiku víc než šéf v pondělí

Některé prvky našeho domova bereme jako samozřejmost. Jsou tam odjakživa, nijak nás neruší, nijak na sebe neupozorňují. Plní svou funkci, zapadají do prostoru, občas je při úklidu otřeme, aniž bychom si jich vědomě všímali. A přece mohou mít na naši psychiku větší vliv, než bychom čekali.

Téma, o kterém se dlouho nemluvilo dnes začíná získávat novou pozornost. Pojďme se podívat na nenápadnou věc, která na nás má větší vliv než si připouštíme, může zhoršovat náladu, posilovat úzkosti, snižovat sebevědomí, a dokonce ovlivňovat náš vztah sám k sobě.

Psychologie odrazu

Zdánlivě neškodný bytový doplněk, který je už po staletí spojený s krásou, marnivostí, ale i magií. V moderních domácnostech plní zrcadla praktickou funkci, ale čím dál častěji i estetickou /designovou. Zvětšují totiž prostor, odrážejí světlo a vytvářejí iluzi dokonalého interiéru. Jenže vedle optické harmonie tu vzniká i psychická nerovnováha. Podle několika studií může častý pohled do zrcadla podporovat negativní sebehodnocení, zvlášť u žen a dospívajících lidí. A nejde jen o fyzický vzhled. Zrcadlo připomíná, co na sobě nechceme vidět: únavu, věk, změny nebo projevy stresu. Když se člověk dívá příliš dlouho, začne se podvědomě hodnotit. A často nemilosrdně.

Zrcadlová úzkost

Zrcadla navíc neukazují realitu, ale často ji deformují. Vybavte si například kabinky v obchodních domech s oblečením. Mnohdy nám připadá, že nám to v odrazu nesluší, že jsme bledí, nezdraví, ale to všechno lze přičíst většinou špatnému osvětlení nebo zkreslené perspektivě. Toto se ale může stát nejen ve zkušební kabince, ale i v našich domácnostech a nám pak připadá, že vypadáme jinak, než skutečně působíme na ostatní. Co vidíme my, není to, co vidí druzí. A právě to může vést k rozporům mezi tím, jak se cítíme a jak si myslíme, že vypadáme.

Nástroj kontroly

Zrcadla nejsou jen dekorace. Podle psychologů, fungují v jistém smyslu jako nástroje dohledu, jenže nikoli v rukou někoho jiného, ale v našich vlastních. Nutí nás neustále se sledovat, upravovat a přemýšlet o tom, jak vypadáme. V době posedlé obrazem a sebeprezentací se takové chování může stát časovanou bombou pro naší zdravou psychiku. Čím více se díváme na to, jak vypadáme a čím více se zkoumáme, tím více se zkreslují naše objektivní měřítka. A to je podle odborníků nebezpečný posun. V dlouhodobém horizontu se pak může objevovat chronická nespokojenost, depresivní stavy i sociální uzavřenost.

Interiér jako psychologický prostor

Psychologové interiéru se dnes již shodují: prostředí, ve kterém žijeme, bezpochyby formuje naše duševní rozpoložení. A zrcadla do něho zasahují opravdu výrazně. Pokud jsou v bytě příliš dominantní, můžou narušovat pocit bezpečí i soukromí. Místo klidového prostoru vzniká pocit neustálého pozorování a to, byť jen sebou samým.

Některé filosofie designu, jako je třeba známá Feng-šuej proto doporučují zrcadla v obytných prostorech výrazně omezit. Pokud už mají být součástí interiéru, neměla by být pověšená proti vchodovým dveřím, posteli, proti dveřím do koupelny nebo na místech, kde se pravidelně kupí nepořádek. V ideálním případě by měla sloužit funkčně, ne jako stylový doplněk nebo vizuální pomocník k optickému zvětšení prostoru.

Závěrem

Nejde o to, odstranit zrcadla ze svého života, ale možná bychom měli přestat považovat jejich přítomnost za nutnost a začít si klást otázku, co nám vlastně říkají. Často v nich vidíme spíš své pochybnosti než objektivně svou tvář. A pokud platí, že domov má být místem klidu, pak bychom se v něm měli méně hodnotit a více být.