Tento český herec do filmu vůbec nepatřil. Oscarový film z něj ale udělal miláčka národa. Víte, o kom je řeč?

Někdy jsou ty největší příběhy napsány náhodou. Zejména v uměleckém světě. Abych vysvětlila, kam mířím: dnes jsou herci, co zpívají a zpěváci, kteří hrají zcela běžnou záležitostí. Je to od dob, co se u nás objevil muzikál ve své pravé podobě.

Do roku 1989 to ale bylo jinak. Točily se hudební filmy a hudební komedie, abychom se náhodou nepodobali západu. Po sametové revoluci to ale vypuklo. Muzikál dobyl Česko. A muzikáloví herci dnes musí znát činohru a musí umět zpívat i tančit. Dříve se spíš každý „švec držel svého kopyta“. Herec vystupoval ve své roli, a byla-li ve filmu píseň, nazpíval ji zpěvák. Vždyť i v operetách, které byly jakýmsi předchůdcem muzikálu, hráli naši oblíbení herci a zpěv zajišťovali kvalifikovaní operetní pěvci.

A pak se někdy stalo, že se objevil zpěvák s hereckým talentem v přirozené, takřka civilní podobě, nezatížen hereckým vzděláním. Anebo herec, který se začal věnovat zpěvu jako své hlavní profesi. Ze spousty takových umělců se po revoluci stali muzikáloví herci.

Zázrak neplánovaného talentu

I v Československu se v 60. letech objevil hrající zpěvák. Jeho pěvecká kariéra byla na vzestupu, takže nikdo nepředpokládal, že by se tento člověk vrhl na hraní. A ejhle! Ukázalo se, že byl do filmu potřeba právě daný typ a objevila se osobnost, která na filmovou scénu vplula tak lehce, jako by tam patřila odjakživa. A dodnes se za ní ve filmové tvorbě táhne nezapomenutelná stopa. Tento zpěvák nakonec natočil asi deset dalších filmových snímků.

Oscarový triumf neherce

První z filmů, v nichž se tento hrající zpěvák objevil, získal Oscara a další byl oceněn v Berlíně. Někdy se zkrátka ukáže, že talent si svou cestu najde sám. Ti z vás, co se o film alespoň maličko zajímáte, už jistě víte, že je řeč o Václavu Neckářovi.

Václav Neckář byl v roce 1966, kdy se film Ostře sledované vlaky natáčel, zpěvákem, který vystupoval se skupinou Bacily a jeho písničky slavily velký úspěch. Co song, to hit. Herecké vzdělání neměl, ale jak jste ho mohli v jeho celoživotní tvorbě poznat, komediant to trochu byl. Jiří Menzel, který snímek režíroval, si ho vybral do role nesmělého mladíka, pracujícího během druhé světové války na malém nádraží. Režisér Menzel k filmu sdělil: „My jsme měli jediný cíl, natočit to tak, aby nás zase nechali další film dělat. To je všechno, jiné ambice jsme neměli.“

A výsledek? Film získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Václav Neckář se stal tváří jednoho z největších triumfů československé kinematografie. Jeho výkon ve filmu byl považován za mimořádně přirozený, nenucený a autentický. A stal se rázem miláčkem tuzemského i zahraničního publika právě pro tu opravdovost a lidskost ve válkou zmítané době.

Další Neckářova filmová tvorba

A nebyl to jediný úspěšný film. Za tři roky poté točil Menzel další snímek, tentokrát to byli Skřivánci na niti. A jednu z rolí opět svěřil Václavu Neckářovi. V roce 1990 získal film významné mezinárodní ocenění Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Václav Neckář si zahrál i v řadě dalších filmů: Šíleně smutná princezna, Třicet panen a Pythagoras, Pan Vok odchází, Píseň pro Rudolfa III., Pan Tau, Kluci z hor, kde si v roce 2018 zahrál faráře aj.

Talent bez ambicí…

Zvláštnost náhodných herců možná spočívá v jejich neformálnosti. Nemají žádnou hereckou průpravu, a tudíž ani herecké manýry. A právě možná proto působí opravdověji než vyškolení profesionálové. Václav Neckář nebyl herec s ambicemi dobýt svět filmu, ale snad právě tím tento svět okouzlil. Jeho role nezapůsobily velkými slovy nebo teatrálním gestem, ale tichou pravdivostí.

Zde je vidět, že herec se nemusí narodit na prknech, co znamenají svět, a přesto jeho výkon může v divácích zanechat ten nejhlubší dojem. Charisma, lidskost a přirozenost jsou hodnoty, které žádná akademie nedokáže naučit. A právě ony mohou z člověka, který „nikdy neměl hrát“, udělat nesmrtelnou filmovou legendu.

Zdroje: ČSFD, Radiožurnál, Wikipedia