Mysleli jsme si, že je neviňátko a neublížil by ani mouše. Pak se z něj ale vyklubal psychopat první ligy

Pohádkový svět nám často servíruje striktně černobílé postavy: hodná princezna, zlý čaroděj, moudrá víla nebo hloupý, ale dobrácký obr. Ale v tomto případě máme co do činění s někým mnohem složitějším.

Je to postava, která se postupně vybarvuje. Zpočátku je až překvapivě milá. Spíš legrační než hrozivá, ale v průběhu děje zjistíme, že tenhle dobrák je zároveň hlavním záporákem.

Není to tak, jak se zdá

Vtipný mužíček s troškou excentričnosti se nám od začátku líbí a rychle nabudeme dojmu, že je to klaďas, který to s hlavními postavami myslí dobře. Ale postupem děje se z něj vyklube sobecký záporák, který pase na lidském neštěstí. Najednou si uvědomíme, že už od začátku věděl, co dělá. Každý krok byl pečlivě promyšlený a přibližoval ho k naplnění jeho ďábelského plánu.

A právě v tom tkví genialita této postavy. Je to totiž mistrovská iluze, která se odkrývá postupně a my si uvědomujeme souvislosti i zpětně. Na oko pomocník, ale v jádru parazit, který odhalí své úmysly ve chvíli, kdy jsou ostatní už zahnaní do kouta.

Zdánlivě bezelstná dohoda

Pohádka vypráví příběh chudé mlynářovy dcery, která je zamilovaná do králova syna. Ten její lásku opětuje, pro což má královna pochopení, ale král si představuje svou snachu pouze urozeného původu. Dívka se tedy vydává za princeznu, ale je prozrazena a shodou nešťastných náhod se ocitne v bezvýchodné situaci, ze které ji může dostat jenom, když upřede ze slámy zlaté nitě.

V tu chvíli se objeví tajemný skřítek, který jí slíbí pomoc výměnou za to, že pro něj v budoucnu něco udělá. Ona nadšeně souhlasí a koná se královská svatba, ale po narození dědice trůnu se dobrosrdečný skřítek vrátí a jako svou odměnu si vybere právě její děťátko. Jedinou šancí na záchranu je uhodnout jméno tajemného mužíka.

Jméno, které nám nešlo přes pusu

Asi už víte, že mluvíme o populární postavě z pohádky Rumplcimprcampr. Jedné z nejzáludnějších rolí evropské pohádkové tradice, která má původ v pohádkách bratří Grimmů. Jeho největší zbraní není magie, kterou perfektně ovládá ale manipulace s důvěřivými lidmi. A skutečnost, že si ho na začátku většina čtenářů nebo diváků oblíbí, je přesně ta ironie, která z něj dělá skutečně moderního antihrdinu.

V novodobé kultuře zažívá renesanci. Kromě české adaptace se objevil i v americkém seriálu Bylo, nebylo, kde je jednou z hlavních postav, která pomáhá zlé královně.

Pohádka, která překvapí

Většina klasických pohádek hraje podle jasných pravidel, protože zlo je od prvního pohledu zjevné. Zlá čarodějnice má bradavici, černý plášť a zlý smích, zatímco princezna je krásná, laskavá a v bílých šatech. Víme, komu fandit a koho se bát. Ale v případě Rumplcimprcampra se tahle rovnice rozpadá. A právě v tom je jeho kouzlo a naše fascinace.

Postupně zjišťujeme, že jsme celý čas fandili někomu, kdo si zaslouží přesný opak. Že jsme přehlédli signály, protože jsme se nechali uchlácholit. A právě tahle proměna, to pomalé odhalování skutečného charakteru, dělá z této pohádky něco mnohem hlubšího, než na co jsme zvyklí. Je to lekce o tom, že zlo se často skrývá za maskou úsměvu a že ne každý to s námi myslí dobře.

Závěrem

Rumplcimprcampr není jen pohádková bytost. Je to archetyp, který se objevuje znovu a znovu v různých podobách i dnes. V každém příběhu, kde někdo nabízí až moc snadné řešení se ozývá jeho jméno. Je to postava, která nás v dětství naučila obezřetnosti – ne vůči magii, ale vůči vlastní touze věřit, že všechno se dá vyřešit lusknutím prstu a že je občas nejlepší se spolehnout hlavně sám na sebe.