Kvíz: Tuhle češtinu učili ještě za císaře pána. Pokud dáte 10/10, máte mozek velikosti melounu

Před sto lety se psalo „balón“, dnes píšeme „balon“ a místo „v“ se používalo „w“. Čeština prošla dramatickými změnami, které někdy vyvolaly bouře neklidu. Poslední reforma z 90. let naštvala lidi tak moc, že vznikly petice s desítkami tisíc podpisů. Náš jazyk má za sebou revoluce, spory a někdy docela úsměvné momenty.

Starší generace pamatuje časy, kdy se slova psala úplně jinak. Tehdy existovalo mnohem více pravidel než dnes a některá byla opravdu bizarní. Třeba u druhého pádu se muselo rozlišovat, jestli něco padá dolů nebo vylézá ven. Podle toho se volilo mezi „s“ a „z“.

Takže se psalo „sesedl s koně“ a „smazal s tabule“, ale zároveň „vyšel z domu“. Tenhle systém vydržel až do roku 1974, kdy se všude začalo psát „z“. Během dřívějších časů měla čeština stabilní, ale velmi komplikovaný pravopis. Současná podoba vznikla po rozsáhlých reformách z 19. století. Před reformami se používaly podoby jako „gde“ místo „kde“ nebo „w“ místo „v“.

Spor o každé písmenko

V letech 1840-1850 se rozpoutal velký spor o český pravopis. Lidé se rozdělili na dva tábory. „Jotisté“ kolem Václava Hanky chtěli psát „ptáci“ a „kosi“, zatímco „ypsilonisté“ Jana Nejedlého obhajovali „ptácy“ a „kosy“. Václav Hanka dokonce přišel s nápadem zavést úplně nová písmena podle cyrilice, ale to skončilo rychlým fiaskem. 

Nakonec zvítězila rozumnější varianta, která položila základy dnešního pravopisu. Reformy se dotkly i věcí, které dnes bereme jako samozřejmost. Dlouhé „í“ se původně zapisovalo jako „j“, takže místo současného „její“ se psalo poněkud podivné „gegj“. Výslovnost však zůstávala stejná.

Gotická éra a typografické revoluce

Až do roku 1850 se čeština tiskla gotickými písmeny, kterým se říkalo fraktura. Teprve pak se přešlo na obyčejné písmo antikvu, která byla čitelnější a modernější. Současně se definitivně ujalo psaní „v“ místo „w“ a „ou“ místo „au“. Staromodní „w“ a „au“ působily příliš německy, což se v době národního obrození nehodilo. Čeští buditelé chtěli mít svůj vlastní, moderní jazyk, který se nebude podobat němčině.

Válečný klid a poválečný chaos

Za druhé světové války se pravopis příliš neměnil. Zato hned po válce v roce 1957 přišla další úprava. Tehdy se začalo psát „lišaj“ místo „lyšaj“ a „sirup“ místo „sirob“. Rok 1993 přinesl nejkontroverznější změnu v novodobých dějinách češtiny. Jazykovědec Karel Oliva ji později nazval nešťastnou a připomínající způsob mluvení okresních tajemníků KSČ. Reforma povolila psaní „diskuze“ místo „diskuse“ nebo „prezident“ místo „president“.