Vypadá jako rozvrzaná židle ze sběrného dvora, ale má cenu přes 100 tisíc korun. Nesedáváte na ní?

Na první pohled působí docela obyčejně. Trochu oprýskaná, tvarově nenápadná, bez jakýchkoliv ozdob nebo čalounění. Možná připomíná židli, která už roky stojí zapomenutá ve sklepě, na půdě nebo někde v koutě garáže mezi starými věcmi. Mnozí by ji možná rovnou odvezli na sběrný dvůr nebo použili jako topivo do kamen. Jenže právě takové židle dnes přitahují pozornost sběratelů a znalců starožitností. V jednoduchosti se totiž často skrývá skrytá hodnota – a v případě nábytku to platí dvojnásob.  

Jedna taková, označená jako biedermeier židle, se nedávno na aukci prodala za více než 50 tisíc korun. A přitom vůbec nešlo o žádný výjimečný kus zdobený zlatem nebo vyřezávanými motivy. Naopak – byla to zcela běžná židle z 1. poloviny 19. století, jaké mívaly v jídelnách naše praprababičky. V té době se vyráběla sériově, sloužila každodenním potřebám a nikoho by nenapadlo, že jednoho dne se na ni budou sběratelé dívat jako na cenný historický kus. 

Právě v tom je ten paradox: co bylo kdysi obyčejné a masově rozšířené, se po letech může stát ceněnou raritou. Zatímco mnohé kusy skončily bez povšimnutí v kotli nebo skládce, pár dochovaných exemplářů má dnes nečekaně vysokou hodnotu. A často rozhodují detaily – původ, dochovaný stav, dřevo, ale třeba i to, že se židle zázračně vyhnula neodborné renovaci. 

Co skrývá nenápadný styl? 

Styl biedermeier vznikl v první třetině 19. století a charakterizuje ho jednoduchost, čistota linií a praktičnost. Nábytek té doby byl často vyráběn z kvalitního dřeva, především z třešně, javoru nebo ořechu, a jeho kouzlo spočívalo právě v decentním, ale vkusném zpracování. Židle biedermeier jsou tedy na první pohled nenápadné, ale jejich proporce, elegance a řemeslné provedení z nich dělají velmi žádaný artikl. Na jednom z aukčních webů se například nabízela židle s výjimečným původním výpletem, která se prodala za částku přesahující 50 tisíc korun. V jiném případě se čtyři klasické biedermeier židle prodaly jako celek za 42 tisíc – i bez výjimečných prvků, pouze díky dochovanému stavu a řemeslné kvalitě. 

Poznáte ji? 

Na co si dát pozor? Typické jsou jemně zakřivená záda opěradla, celodřevěná konstrukce bez kovových spojů, přirozený odstín dřeva a výraznější nohy s decentním zakončením. Často bývá zachován i výplet, který má svou hodnotu, pokud je původní. Zajímejte se také o spoje – pokud jsou dřevěné a bez viditelného lepidla či hřebíků, jde s velkou pravděpodobností o starší a hodnotnější kus. Zbystřit byste měli i v případě, že najdete židli s nálepkou starého výrobce, vypáleným znakem, nebo výrazným způsobem spojení jednotlivých částí. V těchto detailech se může skrývat důkaz o původu nebo řemeslné kvalitě.

Pokud na podobnou židli narazíte, nespěchejte s renovací. Zdánlivě „ošklivá“ patina, drobné oděrky nebo škrábance mohou zvyšovat autenticitu a tím i hodnotu. Neodborný zásah může hodnotu spíše snížit než zvýšit. Vždy je lepší nejprve vše konzultovat s odborníkem – a až potom začít přemýšlet, co dál. 

Křeslo z banky legionářů 

Jako zajímavost z trochu jiného soudku lze uvést i křeslo z Banky československých legií, které se nedávno objevilo v aukci. Na první pohled působí nenápadně – jednoduché, strohé, funkční. Jenže právě v tom je jeho síla. Má původní inventární štítek a dochovaný tvar, a navíc se jeho design připisuje architektu Josefu Gočárovi. Díky spojení s významnou institucí, kvalitnímu provedení a autorství se z něj stal sběratelský kus, který se nakonec vydražil za více než 140 tisíc korun. 

Než se příště rozhodnete zbavit staré židle nebo křesla ze sklepa, mrkněte na ni ještě jednou. Třeba právě ona přináší víc než jen místo k sezení – může být vstupenkou do světa starožitností a k bohatství.