Sbohem, Kladivo na čarodějnice! Češi teď propadli jinému hororu. Je mrazivější a ježibaby není třeba

Recenzenti na ČSFD zvolili nový nejlepší hororový film, který dokázal sesadit z trůnu legendární „Kladivo na čarodějnice“. A přitom se úplně obejde bez upálených čarodějnic a středověkých mučicích nástrojů. Místo toho ukazuje něco mnohem děsivějšího, tedy jak se z milujícího otce rodiny může stát nemilosrdný vrah. 

„Kladivo na čarodějnice“ dlouhá léta drželo pozici toho nejstrašidelnějšího snímku, který kdy česká, popřípadě československá kinematografie stvořila.Vladimír Šmeral coby inkvizitor Boblig dokázal divákům nahnat husí kůži už jen svým ledovým pohledem. Procesy, které inscenoval proti údajným čarodějnicím v Šumperku v letech 1678-1695, měly jasný a brutální cíl. Oběť se bude mučit tak dlouho, dokud nepřizná cokoliv, co si vyšetřovatelé usmyslí.

„Velmi temné a depresivní dílo a rozhodně nejlepší film Otakara Vávry. Kemr se Šmeralem jsou nádherně hnusní a zejména Šmeral tu herecky exceluje a předvádí svůj životní výkon,“ píše jeden z diváků o snímku, který se mu navždy vryl do paměti.

Když se obyčejný táta stane monstrem

Hlavní hrdina Karel Kopfrkingl vypadá na pohled jako úplně normální chlap. Má práci v krematoriu, večer si sedne s rodinou a počte jim něco z knih o Tibetu. Zkrátka takový táta, jakého potkáte v každé druhé domácnosti, a přesto se z něj postupně stane něco mnohem horšího než kým byl inkvizitor.

Kopfrkinglova láska k rodině je posedlá a zároveň sobecká. Není schopen přijmout, že by jeho blízcí mohli mít vlastní názory nebo touhy. Pod vlivem nacistické propagandy a vlastních pokřivených představ o spáse dospěje k hroznému rozhodnutí: aby své milované uchránil od utrpení, musí je zavraždit.

Rudolf Hrušínský starší v této roli předvedl herecký výkon, který dosud nemá v české kinematografii obdoby. Muž, kterého diváci znali jako nebojácného Švejka, dokázal ztvárnit postavu tak děsivou, že z ní běhá mráz po zádech i po více než padesáti letech. 

Natáčení probíhalo za extrémních podmínek 

Štáb musel pracovat ve skutečných krematoriích, kde se kvůli letnímu horku a zápachu rozpadajících se těl každý den končilo dříve, než bylo naplánováno. Režisér později vzpomínal, že vůně lesních vonidel, kterou v krematoriích používali proti zápachu, mu pak roky připomínala natáčení. Kdykoliv potom přišel do kina, kde se používala stejná vůně, okamžitě se mu vybavilo krematorium.

Přímo do natáčení vpadla srpnová okupace 1968. Kameraman Stanislav Milota rychle popadl kameru s filmem, který měl být určený pro snímek. Vyběhl do ulic a točil, jak po Praze projíždějí okupační vojska. Právě jeho záběry pak viděl celý svět. Původně chtěli tvůrci film zakončit ještě drsnějším způsobem. Kopfrkingl se měl objevit v davu lidí sledujících sovětské tanky, ale tohle už bylo i na tehdejší dobu příliš. Scénu tak raději vystřihli.

„Rudolf Hrušínský nejen že hraje, ale on je… spalovačem mrtvol. Hltal jsem každé jeho slovo, každý výraz a celou jeho mimiku… tohle opravdu nemá v našich dějinách obdoby!“ shrnuje své dojmy divák, kterého snímek zcela pohltil.

Proč vyhrál právě tento horor

„Spalovač mrtvol“ oproti „Kladivu na čarodějnice“ odkrývá mnohem děsivější pravdu, že největším monstrem může být člověk, kterého máme nejraději. Kopfrkinglova proměna z milujícího otce v bezohledného vraha je vykreslena tak, že divák až do posledních okamžiků doufá, že se ještě najde nějaká záchrana. Ale ona se nenajde, protože Kopfrkingl je přesvědčený, že jedná ze správných pohnutek. 

Rudolf Hrušínský původně roli odmítl s tím, že technický scénář je napsán tak detailně, že herci nezůstává prostor pro vlastní interpretaci. Nakonec se ale nechal přemluvit a výsledek předčil všechna očekávání. Film Hrušínskému přinesl životní rolí. Snímek také získal řadu mezinárodních ocenění. V roce 1972 zvítězil na festivalu v Sitgesu, kde byl oceněn i Hrušínského herecký výkon a Milotova kamera. 

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, forum24.cz