V Saxaně byl nepřehlédnutelný a všechny uchvátil. Pak dostal AIDS a jeho smrt celé Česko zničila

Nebývá zvykem, že se ve filmu objeví někdo, kdo zůstane v naší paměti, i když měl jen pár replik. Někdo, kdo ani nemusí být hlavní postavou, ale něco na něm diváka zaujme. Herců, kteří se nám, i přes menší roli, vryly pod kůži nebylo v československé kinematografii mnoho.

Dnes se podíváme na jednoho z těch vyvolených herců, kteří uměli chytit za srdce a na tragický osud, který ho potkal.

Drzý rošťák

Píše se rok 1972 a na plátna vstupuje kultovní film se skvělým obsazením. Snímek, který kombinuje fantastické prvky a lehkou teenagerovskou komedii. Hlavní roli ztvárnila tehdy neodolatelná mladičká Petra Černocká, ale diváci si zamilovali hlavně její tři neposedné kolegy – drzé rošťáky obsazené herci, kteří jako by se pro tyto role narodili.

Jedním z těch výrostků byl i Michal Hejný. S dětskou tváří a jiskrou v oku působil jako přirozený darebák, kterému diváci ihned uvěřili, že by něco takového provedl i mimo kameru. A nemýlili se.

Schopnost a pokora

Oba umělcovi rodiče byli vědci, což se odrazilo i na jeho vlastních schopnostech a inteligenci. Hejný tak i díky genům mluvil plynule šesti světovými jazyky a další se dokázal téměř okamžitě naučit. Kromě toho měl vynikající paměť a výrazný hudební talent. Podle slov jeho spolužačky Simony Stašové mu nedělalo problém si hbitě osvojit dlouhý monolog od Gogola či věrohodně přezpívat písně zpěvačky Barbry Streisand.

Ticho po filmové slávě

Svou první velkou roli získal vlastně náhodou. Režisér Václav Vorlíček hledal vhodné mladé herce do svého snímku Dívka na koštěti a Michal prý okamžitě zaujal svou bezprostředností. Nebyl to typický hodný kluk, měl šibalský úsměv, trochu rebelii v krvi a energii, která se nedala přehlédnout.

Po premiéře se ale jeho herecká kariéra nerozjela, tak jako u ostatních kolegů, kteří navázali dalšími filmy či divadelní dráhou. Hejný z filmového světa v podstatě zmizel. Nějakou dobu se ještě pohyboval v pražském kulturním prostředí, ale v normalizačním Československu těžko hledal uplatnění. Lákaly ho jiné světy, jiné možnosti a hlavně svoboda, kterou u nás kvůli své orientaci postrádal.

A tak se jednoho dne rozhodl udělat něco, co v 70. a 80. letech znamenalo definitivní tečku: emigroval do Spojených států. Sice ztratil domov, ale získal příslib jiného, lepšího života.

Druhá šance, která nepřišla

V USA vystudoval hereckou školu a naplno si užíval bohémského života, což se mu později bohužel stalo osudným. V 80. letech se začala šířit nová diagnóza, kterou tehdy obestíral strach a stigma – AIDS. Strach z neznámé nemoci, která měla v té době téměř 100% smrtelnost, paralyzoval společnost. Když se Hejný nejdřív nakazil sexuálně přenosným virem HIV, ze kterého později AIDS propukl, věděl, že je konec.

Rošťák, který nestihl zestárnout

V nelehkých časem, které zažíval se od něj odvrátilo i spousta dobrých přátel z tehdejšího Československa. Kvůli strachu z nákazy, o které se tehdy ještě moc nevědělo nakonec zůstal úplně sám a rok po potvrzení diagnózy v pouhých 41 letech zemřel.

Ne každý příběh má kouzelný konec

Československo mělo mnoho tragických příběhů. Mnoho osudů, které se zlomily pod tlakem režimu, emigrace, nemoci nebo osobního selhání. Ale málokterý je tak podivuhodně zapomenutý jako tenhle. Film, ve kterém se objevil, se stal legendou. On sám byl bohužel zapomenut. A přesto by jeho jméno mělo zaznít. Ne proto, abychom se dojímali, ale proto, abychom nezapomněli, že i sympatičtí rošťáci z filmového plátna mají své démony. A možná po tomhle zjištění budeme sledovat naší oblíbenou komedii s trošku jinými pocity než doposud.

Zdroje: medium.seznam.cz, cnn.iprima.cz, cs.wikipedia.org