Kvíz: Tuhle češtinu učili ještě s rákoskou v ruce. Máte na ni ještě buňky?

Kdo pamatuje školní léta plná strachu z diktátů, ten ví, o čem je řeč. Předpona vy-/vý-, zákeřné BĚ s VĚ a psaní velkých písmen dokázaly znepříjemnit život i tomu nejšikovnějšímu žákovi. Dnešní kvíz odhalí, jestli někdo ještě zvládá pravidla z dob, kdy vám učitel nedal s rákoskou pokoj. Možná budete překvapeni, jak moc toho zapomněli i ti nejlepší z vás.

Čeští učitelé tehdy neznali slitování a každý překlep byl hříchem proti rodnému jazyku. Pravopis byl královskou disciplínou, kterou ovládali jen ti nejlepší. Dnes není problém si všechno pod lavicí rychle vygooglit, ale tehdy se všechno muselo umět nazpaměť. 

Předpona vy-/vý- byla noční můrou každého školáka, protože její pravidla nejsou až tak úplně logická. Spousta chyb však padala také v diktátech soustředících se na velká písmena nebo na psaní BĚ/BJE a VĚ/VJE.

Předpona vy-/vý- aneb jedna z nejhorších nočních můr školáků

Tohle pravopisné úskalí trápí české žáky už celé roky. Základní trik funguje jednoduše: když se dá skupina vy- ze slova oddělit a nahradit jiným začátkem, píše se tvrdé Y. Slovo „vyhrál“ například dokáže obstát i jako „zahrál“ nebo „přihrál“. Podobně i slovo „vybral“ má své protějšky v podobě „zabral“ či „nabral“.

Jenže čeština by nebyla čeština, kdyby to bylo tak snadné. Když někdo odtrhne „vý-“ ze slova „výtěžek“, vznikne mu slovo „těžek“, které neexistuje. Přesto se správně píše s tvrdým Ý, protože celé slovo vzniklo ze slovesa „vytěžit“, které má nahraditelnou předponu.

Stejně záludné je slovo „významný“. Na první pohled to vypadá, že po odstranění „vý-“ zůstane „znamný“, tedy slovo beze smyslu. Teprve když si člověk uvědomí, že slovo souvisí s pojmem „význam“ a slovesem „znamenat“, objeví skrytou předponu. 

U slova „výška“ je to ještě horší. Zdánlivě tady žádná předpona není, přesto se píše Ý. Důvod je prostý: slovo se odvozuje od přídavného jména „vysoký“, takže předpona tam přece jen je. Podobných zákeřností je v češtině požehnaně.

BĚ nebo BJE?

Další kapitola pravopisných hrůz se točí kolem rozlišování bě/bje a vě/vje. Základem úspěchu je naučit se najít kořen slova,  v něm se totiž vždycky píše ě. Když je ale před kořenem předpona ob- nebo v-, situace se komplikuje.

Slovo „oběd“ má jednoduchý kořen „oběd“, takže se píše s ě. Naopak „objet“ obsahuje kořen „jet“ (znamenající pohyb) a předponu „ob-“, která vyjadřuje směr okolo. Proto se píše „bje“ – písmeno j z kořene zkrátka nemůže zmizet.

Stejná logika platí pro dvojici vě/vje. „Věno“ má kořen „věn“, píše se tedy s ě. Slovo „vjedno“ ale obsahuje kořen „jedn“ a předponu „v-“, proto se správně píše „vje“. Trik spočívá v tom, že po předponách ob- a v- nemůže kořen začínat písmenem ě, musel by pak dokázat existovat sám o sobě.

Existuje ale jedna železná výjimka: po písmenech p a f se vždycky píše ě, nikdy „pje“ nebo „fje“. Proto používáme slova jako „pěvkyně“ a „harfě“, nikoliv „pjevkyně“ a „harfje“. Tahle pomůcka zachránila nespočet žáků před trapným pochybením a jistě pomůže i vám.

Co vy, ještě to zvládnete?

Nadešel okamžik pravdy! Následujících deset otázek prozradí, jestli vám v hlavě zůstalo něco ze školních let.