Včera bída, dnes bohatství: Mamka to vařila, když nebyly peníze. Dnes za recept Američané platí zlatem

Pamatujete si na dobu, kdy se nedalo jen tak zajít do supermarketu a koupit si, na co člověk měl chuť? Když byla neděle bez masa a vejce se schovávala na pečení bábovky, protože nebyla jistota, kdy přijdou další? V československých kuchyních se tehdy čarovalo z mála. A právě z tohohle nouzového umění vznikaly recepty, které si dnes opět získávají popularitu. Ne kvůli nostalgii, ale protože fungují.

Jedním z takových receptů je pokrm, který se kdysi vařil běžně v mnoha rodinách, když nezbyly peníze ani stravenky. Recept, který jste možná jedli v dětství, ale dnes byste ho ve vyšší gastronomii nečekali. O to větší šok pak přichází, když se zjistí, že zrovna tenhle jednoduchý a levný pokrm začal dobývat restaurace v USA a servíruje se jako „tradiční evropská kuchyně“.

Z plotny až do bistra v New Yorku

Žádné maso, žádné drahé suroviny. Jen brambory, mouka, česnek, majoránka a trocha sádla. Bramboráky. U nás prostý pokrm, který se smažil přímo na plotně, podával se se zelím, ke guláši nebo jen tak jako samostatné jídlo. Dnes se ve stylových bistrech v New Yorku nebo San Franciscu objevují pod názvem „Czech Potato Pancakes“ a podávají se s crème fraîche, uzeným lososem nebo kapkou lanýžového oleje. Cena? Klidně 22 dolarů za porci.

Zatímco my si vzpomínáme, jak jsme je jedli potřené česnekem, posypané majoránkou nebo se zbylým gulášem ze včerejška, v zahraničí se na ně stojí fronty. Americké foodblogy o nich píšou jako o „znovuobjeveném pokladu středoevropské kuchyně“, který překvapuje svou jednoduchostí a univerzální chutí.

Někteří čeští emigranti dokonce založili food trucky, které se specializují právě na bramboráky. Jejich popularita roste nejen v USA, ale i v Německu nebo Kanadě. Jednoduchý rodinný recept, který jsme dřív vařívali, když nezbylo nic jiného, se dnes stává gastronomickým fenoménem.

Z mála hodně – a chutně

A jak je to možné? Právě jednoduchost a přívětivé suroviny jsou dnes to, co moderní kuchyně vyhledávají. Zatímco dřív bramboráky pomáhaly ušetřit v těžkých časech, dnes symbolizují šetrnou a poctivou kuchyni, která ctí původ, sezónnost a domácí přístup. Navíc jde o jídlo, které zvládne připravit i ten, kdo má doma jen pánev, pytel brambor a chuť si zavzpomínat.

Když se bramborák promění v dezert

Zajímavostí je, že některé kuchařky ze 70. let uvádějí i variantu nasladko. Bramborákové těsto se plnilo povidly nebo tvarohem a smažilo se v trošce oleje jako kapsy. Dnes se tahle verze vrací jako „sweet empanadas“ a objevuje se dokonce i na veganských festivalech.

Recepty podle kraje i babičky

Oblíbené byly i krajové verze bramboráků. Zatímco na Plzeňsku se do těsta přidávaly kroupy nebo škvarky, na Valašsku se bramboráky pekly na plechu a nazývaly se cmunda. Na Moravě se pak někdy do těsta přimíchávalo kysané zelí, což dodávalo výsledku nezaměnitelnou chuť a šťavnatost. Každá rodina měla svůj vlastní fígl a úpravu, kterou si střežila jako rodinné dědictví.

Na chatách a chalupách bývaly bramboráky klasikou. Když se sešla rodina na víkend, brambory se strouhaly v míse na kolenou, zatímco děti přikládaly do kamen nebo pomáhaly s přípravou ohně pod sporákem. Vůně česneku se linula celým domem a horké bramboráky mizely z talířů rychleji, než je stačila babička smažit. Často se jedlo přímo z pánve, bez příboru, jen tak v ruce, a k tomu hrnek meltového kafe nebo čaje.

Recepty, které přežily generace

Možná i vy máte doma sešit s recepty po babičce, do kterého se kdysi opisovalo, co se dalo. Právě tam se takové recepty uchovaly. Nenápadné poklady, které dělaly z nouze ctnost a z obyčejnosti příjemný rituál.

A tak zatímco my si bramboráky děláme jako rychlou večeři, v zahraničí za ně neváhají zaplatit zlatem. Možná není od věci se ke starým receptům vracet častěji. Nejen kvůli chuti, ale i proto, že příběh, který za nimi stojí, chutná ještě lépe.