Za tuhle komedii by Trošku v Hollywoodu odepsali a Růžičkovou zavřeli, až by zčernala. Češi se u ní válejí smíchy a na morálku kašlou

Přístup k filmové tvorbě se výrazně liší podle kulturního, právního či společenského kontextu jednotlivých zemí. Každý stát má svá specifická pravidla a normy, které ovlivňují jak obsah filmů, tak i technické aspekty natáčení.

Zatímco někde je kladen důraz na uměleckou svobodu, jinde jsou v popředí etické zásady, cenzura nebo politická korektnost. A tyto rozdíly se projevují ve způsobu, jakým se píší scénáře či jak se filmy obsazují, natáčí a nakonec i distribuují.

Pravidla při natáčení filmů

Třeba v Číně existuje tak přísná cenzura, že filmy musí procházet schválením příslušnými orgány; často bývají upravovány, ba dokonce i zakázány. Indie zase klade důraz na morální hodnoty; často se vystřihují scény s nahotou, alkoholem nebo násilím.

Filmový svět je velmi pestrý a neustále se vyvíjí, ale i tak se v kinematografii odráží priority té které společnosti. USA se soustředí na etiku a diverzitu, Evropa na uměleckou svobodu a věkovou ochranu, Asie na kulturní a politickou kontrolu. Ovšem právě díky té různorodosti vznikají unikátní snímky, které obohacují kinematografii globálně.

Hyperkorektnost v USA

Hyperkorektnost v americkém prostředí znamená snahu o maximální citlivost a korektnost vůči různým společenským skupinám. Tento americký trend se výrazně promítá do školství, médií, veřejného diskurzu i filmového průmyslu.

Často se při hyperkorektnosti zachází až tak daleko, že působí jako přehnaná či dokonce omezující. Příkladem může být třeba změna v jazyce: některá média (např. USA Today, Los Angeles Times) začala psát slovo Černoch s velkým písmenem; cílem je vyjádřit respekt a identitu, což se dá pochopit. Jenomže slovo běloch se neustále píše s malým b, takže kritici a odpůrci hyperkorektnosti to považují za nerovnováhu. Hyperkorektnost je často předmětem politických debat. Konzervativní kruhy ji kritizují jako kulturní diktát, zatímco liberální ji vnímají jako nutný krok k rovnosti.

Jak je to s hyperkorektností v Hollywoodu

Ve filmu a televizi se dbá na reprezentaci menšin. Produkce se snaží o rovnoměrné zastoupení skupin etnických i genderových. Kupříkladu afroamerické postavy nesmí být stereotypní a LGBTQ+ postavy mají mít komplexní charakter. To znamená, že nemají být zobrazovány jenom jako zástupci své genderové identity, ale mají to být postavy s vlastním vývojem, emocemi, motivací, stejně tak jako každá jiná postava. Musí být patrné, že jde o člověka s minulostí, ambicemi, chybami i silnými stránkami. Postava nesmí být definována pouze tím, že je například lesbická. Musí mít zkrátka ve filmu svou vlastní příběhovou linku.

Při natáčení intimních scén dnes na place působí intimity koordinátoři, kteří zajišťují, že herci mají plnou kontrolu nad scénami s fyzickou blízkostí. Před samotným natáčením filmů se scénáře konzultují se sensitivity readers, což jsou odborníci na kulturní citlivost. A ti upozorňují na nevhodné situace. Třeba tlouštíkům (jak ve filmu, tak v životě) se nemá říkat, že jsou tlustí. Lidé si musí najít výraz, který tloušťku nějak citlivěji popíše.

Reakce amerických filmových tvůrců

Někteří tvůrci filmů si pak stěžují, že hyperkorektnost silně omezuje jejich tvůrčí svobodu. To se týká třeba i komedií; ty musí být velmi opatrné, aby neurazily některou z výše jmenovaných skupin. Někteří zase naopak tvrdí, že tato pravidla vedou ke spravedlivější a autentičtější tvorbě, která reflektuje skutečnou rozmanitost společnosti.

Hyperkorektnost v Čechách?!

Jak by asi podle těchto pravidel obstáli naši tvůrci komedií? Třeba Zdeněk Troška se svou sérií Slunce, seno… A konkrétně herečka Helena Růžičková, která byla známá tím, že šla do každé scény naplno. Své o tom ví Martin Šotola, představitel malého Jirky Škopka. Ten od paní Růžičkové schytal tolik opravdových pohlavků a facek, že mu nejednou bylo do breku a herečku už doslova nesnášel.

A není divu; facka od dvoumetrákové dámy (nikoliv tlusté, ale prostorově výraznější) musí pořádně zabolet. A ona ho fakt bila, nic nepředstírala. Třeba ve scéně, kde ho Helena doopravdy zmlátí za to, že otrávil králíky. Na zadek mu jich nasázela nepočítaně a ještě s ním necitlivě mrskla na postel. V českém prostředí by se nejspíš hyperkorektnost neujala. A nebo by se přestaly točit komedie. Což by byla škoda.

Zdroje: SvětŽeny, CNNIPrima, MediumSeznam