Toto je nejtrapnější český film, jaký jsem kdy viděl. Po 15 minutách jsem se zvedl a červený jak rajče odešel z kina

Ne vždy se filmovým tvůrcům podaří natočit film, který kritici i diváci přijmou s nadšením. Své by o tom mohl vyprávět filmový snímek z roku 2002 od režiséra a scénáristy Víta Olmera. Kdyby tento film nikdy nevznikl, zřejmě by ani nikomu nechyběl. 

Filmové komedie mají za cíl především pobavit diváky. To se však v tomto případě příliš nepovedlo. Jen v Česko-slovenské filmové databázi, kde filmy hodnotí laická veřejnost, má v současné době pouhých 7 %. Příliš pozitivní nejsou ani komentáře diváků, kteří film viděli v kině nebo televizi. 

Pět příběhů inspirovaných poněkud kontroverzními povídkami 

Komedie je rozdělena do pěti příběhů. Každý z nich je postaven na manželských trampotách. V povídce Svatozář se objevuje postava důchodce Divokého, který je pod pantoflem a rozumí mu jedině jeho ušní lékař. V povídce Ostrov lásky vystupují poněkud kontroverzní postavy pana inženýra Zawinula a pana Rozvinula. V dalším příběhu Waterloo po česku se snaží památkář Hruška schovat před tlakem své ambiciózní dcery a manželky. A to útěkem do napoleonské doby. 

Film se do českých kin dostal v září roku 2002. I přes silnou marketingovou reklamu se nedočkal příliš vřelého přijetí. V prvním měsíci jej v kině dokonce navštívilo jen něco málo přes 5,5 tisíce diváků. Scénáře filmů vznikají různě. Nikoho asi nepřekvapí, že to k tomuto filmu nevedla žádná obyčejná a nudná cesta. Zatímco někdo se inspiruje romány úspěšných autorů, Vít Olmer vycházel ze svých povídek pro českou mutaci časopisu Playboy. Již to značí, že budou témata ve filmu lehce kontroverzní a neobvyklá. 

I tento film získal ocenění, pyšný na něj ale asi není 

Zatímco filmy jako Vlny, Bratři, Kolja nebo Šarlatán získávají České lvy, tento snímek se dočkal ocenění z úplně jiných řad. Waterloo po česku získalo cenu Plyšový lev. Ta bývala jednou ročně udělována nejhoršímu českému filmu. S trochou nadsázky tak lze říct, že i tento film se dočkal svého vysněného Lva. 

Vše zachránilo alespoň herecké obsazení 

Na všem špatném lze většinou najít i trochu dobrého. V tomto případě jsou to především herecké výkony. V nepříliš povedeném filmu se objevilo hned několik hvězd. V každé povídce vystupuje Jiří Krampol. A to vždy v jiné roli. Dalšími herci jsou Oldřich Vízner nebo Eva Holubová a Emília Vášáryová. Právě výkon obou zmíněných hereček byl vychválen až do nebes. Obě herečky do filmu vnesly světlo a hereckou důstojnost. I přes povahu scénáře se jim podařilo zahrát lidské a uvěřitelné postavy. Vášáryová se objevila jako tajemná Japonka, Holubová si v jedné z povídek zahrála paní Divokou. 

Mnoho diváků také ocenilo vystoupení herce, který nás nedávno opustil. Pro Jiřího Krampola se jednalo o hlavní roli, kdy při natáčení prakticky neslezl z placu. Byť si zahrál mnoho zvláštních postav, i jeho výkon byl poměrně přesvědčivý. 

To, co většina diváků i kritiků hodnotí kladně, je i hudební část filmu. Na té pracovali Vladimír Franz, Michal Dvořák nebo Jiří Stivín. Vhodně zakomponovaná hudba přidala většině scén na autentičnosti. 

Komentáře diváků si film za rámeček nedá 

Přestože se i na tomto filmu najde několik pozitiv, diváci mají jasno. Dle jejich komentářů je některým z nich z filmu doslova na zvracení, jiní jej považují za podivný slepec povídek, někdo zase neví, zda se má při dívání na tento film smát, nebo raději brečet. Jeden z diskutujících dokonce zmiňuje, že se v době premiéry na film vydal do místního kina a po 15 minutách už byl na cestě domů. Už jenom kvůli kontroverznosti a různým názorům se tak možná vyplatí podívat se na film a udělat si o něm vlastní obrázek. 

Zdroje: Csfd.cz, Filmovyprehled.cz, Kinomaniak.cz