Tenhle krásný večerníček sledoval doma jako dítě každý. Ve světě je ale symbolem temnoty a strachu

České pohádky jsou pro nás víc než jen televizní zábava. Jsou součástí kulturní tradice, kterou si předáváme z generace na generaci. Každé Vánoce se vracíme ke Třem oříškům pro Popelku, Pyšné princezně, S čerty nejsou žerty nebo Princezně se zlatou hvězdou na čele. Zatímco pro nás jsou třeba večerníčky krásnou vzpomínkou na dětství, v zahraničí je považují za symbol něčeho mnohem horšího. 

Tyto příběhy hovoří o dobru a zlu, odvaze, lásce, spravedlnosti. A k tomu jsou plné humoru, kouzel a nezapomenutelných hlášek. A to my máme rádi. Proč se k některým pohádkám vracíme celá desetiletí? Protože nám připomínají nás samotné, naši národní mentalitu?

Milujeme pohádky, které jinde budí rozpaky

To, co my v pohádkách považujeme za vtipné a morálně správné, bývá v některých zemích vnímáno zcela jinak. Na pohádkové postavy, které sklízejí náš obdiv, se v mnoha zemích dívají s despektem. Bývají označovány za zlé a manipulativní. Dokonce prý oslavujeme pohádkové postavy, které by v jiných kulturách byly záporné.

Krakonoš jako mstivý tyran?

To je velice kontroverzní postava. V českém kontextu je Krakonoš z Krkonošských pohádek a milovaného večerníčku vnímán jako spravedlivý ochránce přírody, který trestá chamtivého Trautenberka za jeho lži, sobectví a vykořisťování.

Pro nás je Krakonoš v podstatě symbolem morální autority, která zasáhne, když jsou porušena pravidla a chování překračuje veškeré meze. Takové postavy náš národ miluje. Ovšem z pohledu jiných kultur může být Krakonoš vnímán zcela jinak.

Jeho tresty jsou okamžité, jedná bez soudu a bez možnosti obhajoby. Používá magii k zastrašování. Je neviditelný a všudypřítomný, což připomíná spíš totalitní dohled než laskavého strážce hor. Symbol temnoty a strachu.

V některých zahraničních diskusích se údajně objevili i názory, že Krkonošské pohádky jsou alegorií na socialistickou ideologii: Krakonoš jako neomylný vůdce, který trestá každého, kdo se odchýlí od správné cesty. Trautenberk, ač chamtivý, je to vlastně podnikatel. Snaží se využívat přírodní zdroje, což by někde mohlo být vnímáno spíš jako ekonomická aktivita než přečin. A tak Trautenberka může někdo vnímat jako karikaturu kapitalisty, kterého režim ponižuje.

Další příklady paradoxních postav

Král Miroslav v Pyšné princezně: U nás na něj pohlížíme jako na moudrého a pracovitého krále, který učí princeznu pokoře. Jinde by na něj mohli pohlížet jako na manipulátora, který princeznu převychovává bez jejího nebo králova souhlasu.

Čert Vraník v pohádce S čerty nejsou žerty: U nás je to sympatický pomocník, který se snaží napravit nespravedlnosti. A jinde? Démonická bytost, která unáší lidi do pekla bez právního procesu. A přitom ti naši čeští čertíci jsou jen slabý odvárek různých ďáblů, alpských Krampusáků a satanů v zahraničí. Ale tam nejspíš nejsou v pohádkách. Spíš v horrorech.

Nesmrtelná teta: My ji vnímáme jako jedinečnou personifikaci závisti, která rozehrává různé psychologické hry. A navíc oceňujeme herecký výkon Jiřiny Bohdalové. Kromě toho, závist je Čechům docela blízká, takže pohádka o ní je na místě. V cizině však na Závist mohou pohlížet jako na toxickou manipulátorku, která ničí vztahy, destabilizuje království a využívá moc pro vlastní potěšení. My ji bereme jako zábavnou a ironickou postavu, která zosobňuje lidské neřesti jako je závist a pýcha.

Rumcajs, loupežník z lesa Řáholce

Tak loupežník Rumcajs patří k nejoblíbenějším pohádkám už těch nejmenších dětí. Nutno podotknout, že je to i velkou zásluhou pana Karla Högera, který pohádku jedinečným způsobem namluvil. Rumcajs je pro nás lidový hrdina, který bojuje proti vrchnosti a jejímu příkoří k poddaným a chrání přírodu. Jinde by ho vnímali jako loupežníka, který porušuje zákon, žije mimo společenský řád a učí syna rebelii.

Naše pohádky nejsou jen tak ledajaké příběhy. Jsou odrazem hodnot, které naše společnost vyznává a považuje za správné. A právě zde se projevuje onen paradox: To, co jedni vnímají jako spravedlnost, mohou jiní vidět třeba jako útlak. To, čemu se my smějeme, mohou v zahraničí považovat za krutost. My české pohádky milujeme, protože v sobě nesou víc než jen kouzla. Nesou náš způsob vidění světa.