Česká televize se po 75 letech rozhodla pro změnu. Sáhla na něco, co jsme do dnešního dne považovali za samozřejmé

Pro generace diváků, kteří vyrůstali na Večerníčcích 60. a 70. let, byl Högerův hlas jistotou: měkký, kultivovaný, s nezaměnitelnou melodií a rytmem, který dovedl i banální větu proměnit v poetickou výpověď. Jeho hlas nebyl jen nástrojem hereckého projevu, ale i součástí kulturní paměti. Když Česká televize oznámila, že připravuje „pokračování“ Pejska a kočičky, ale namluví ho někdo jiný, mnozí zbystřili.

Po desítkách let totiž přichází nový hlas do jednoho z našich nejikoničtějších Večerníčků – a to navíc po vypravěči vpravdě legendárním. Nejde přitom jen o nové díly známého příběhu, které se Čapkovou knihou a původním Večerníčkem pouze volně inspirují, ale o proměnu vpravdě symbolickou: střídají se dvě epochy českého vyprávění, dva odlišné hlasy, které v sobě nesou ducha své doby. Nových sedm dílů se na kanálu ČT Déčko objevuje od 25. října.

Ozvěna dětství

Když Karel Höger interpretoval příběhy pro děti (například i ty o Rumcajsovi, Mance a Cipískovi), působil něžně; a současně jako autorita, která příběhem skutečně provází. Nevnucuje se, není takříkajíc napřed. Högerův tón byl starosvětsky uhlazený, zároveň však neokázale lidský: jako by před 75 lety mluvil z prostoru mezi knihovnou a rozhlasovým studiem, kde je vyznění dosud otevřené.

Hlas tradice a současnosti

Marek Eben je hlas jiné generace, ale současně navazuje na tradici. I on staví na klidu, ironii bez cynismu a jazykové kultuře, která se dnes vytrácí. Kde Höger působil jako laskavý profesor, tam Eben přináší inteligentní odstup a jemný humor. Jeho civilnost a přesnost dělají z každé věty drobný jazykový šperk: bez patosu, s nadhledem.

Přestože hlasy obou mistrů slova znějí zcela jinak, spojuje je podobná kvalita: schopnost dát textu tvar, rytmus a smysl. Není tedy náhodou, že právě Eben převzal po Högerovi otěže vypravěče. Oba reprezentují tradici „kultivovaného hlasu“, který si nepotrpí na efekty; zato vypráví srozumitelně, s respektem k textu i posluchači.

Legendární hlasy

Srovnat dvojici vytčených vypravěčů znamená dotknout se i proměny samotné české kultury slova. Karel Höger vyrůstal v době, kdy hlas v rozhlase představoval autoritu i umělecký nástroj. Jeho interpretace byla důkladně promyšlená, rytmicky přesná, s důrazem na dikci a melodii. V jeho projevu slyšíme ozvěnu prvorepublikového divadla i klasické rozhlasové školy.

Marek Eben naopak působí v době, kdy autenticita převažuje nad formálností. Mluví tak, jak přemýšlí: lehce, srozumitelně, bez velkých gest. Zatímco Högerova interpretace přetvářela text v obraz, Eben ji nechává dýchat v přirozeném rytmu řeči.

Hlas pevný jako pilíř

Karel Höger (1909–1977) patří k nejvýznamnějším českým hercům 20. století. Vedle divadla a filmu se stal především legendou rozhlasu. Jeho hlas zněl v mnoha rozhlasových hrách, pohádkách, literárních pořadech a četbách na pokračování.  Vynikal precizní dikcí, rytmickým podáním a uměním důrazu. Byl to hlas,  který „uměl myslet“. Každé slovo mělo svou váhu, žádné nebylo náhodné.

Rozhlasové pořady a přenosy s c často představovaly samostatnou událost; vždyť způsob jeho interpretace připomínal hudební kompozici. Když na počátku 50. let propůjčil hlas Čapkově dvojici zvířecích kamarádů, došlo tím na československých obrazovkách k fenomenálnímu propojení české literatury pro děti s archetypem českého hlasu.

Högerův hlas si můžeme připomenout například díky audio souboru Nejmilejší večerníčky, který obsahuje vedle Povídání o pejskovi a kočičce další české večerníčkové příběhy (O Křemílkovi a Vochomůrkovi, O makové panence a motýlu Emanuelovi a další), a to v podání různých interpretů.

Hlas současného vypravěče

Marek Eben (*1957) je znám především jako moderátor, herec, hudebník, ale i jako vynikající vypravěč. Jeho hlas zní v rozhlasových hrách, pohádkách a Večerníčcích, kde vyniká civilností a jemným humorem. Za všechny jmenuje audioknihu Pohádky bratří Grimmů, doprovázenou písničkami bratří Ebenů.

(Roz)hlasová tvorba Marka Ebena je bohatá a pestrá, patří k nejpozoruhodnějším pokračováním české rozhlasové tradice. Dabing, audioknihy, četby i Večerníčky s jeho hlasem dokazují, že má schopnost oslovit děti i dospělé stejnou měrou.

Ebenův projev se opírá o precizní výslovnost, přirozenou melodii a schopnost „vyprávět mezi řádky“. Tam, kde Höger kladl důraz na slovo, Eben zdůrazňuje význam ticha. V jeho hlase se potkává moderní civilnost s úctou k tradici.

Knižní předloha

Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka vyšlo poprvé roku 1929, jako Večerníček roku 1950 a obojí patří k pokladům české dětské slovesné kultury. Čapek byl nejen modernistický malíř, jasnozřivý spisovatel a básník, ale také nesmírně něžný „dětský autor“, který dokázal napsat příběhy o dvou nerozlučných zvířecích přátelích se záměrnou, kouzelnou a odzbrojující prostotou.

Skrze jednoduchý jazyk a dětskou perspektivu se mu povedlo pravdivě a s nadhledem ukázat velký kus životní reality. Jeho humor je tichý, ironie jemná a morální ponaučení neokázalé. Právě proto Čapkovy pohádky přetrvaly desítky let: jsou laskavé, ale nikoli naivní.

Šťastný důsledek

Změna hlasu v nových dílech slavného Večerníčku není jen technickým detailem, ale kulturní událostí. Každá generace má svůj zvuk, svůj způsob, jak předávat a vnímat pohádku. Hlas Karla Högera zůstane navždy spojen s představou bezpečí a domova; hlas Marka Ebena může být jejím důstojným pokračováním v čase, který se naučil poslouchat jinak.

A možná právě to je nadčasovým posláním celé proměny: připomenout, že vyprávění je živé tehdy, když se nebojí smysluplné aktualizace.