Dnešní večer bude výjimečný. ČT uvede premiéru českého filmu, který natočil legendární režisér Jiří Strach

V neděli večer to u nás doma obvykle vypadá stejně. Jsme připraveni na večerní televizní program a těšíme se, co nás překvapí tentokrát. Většinou si chci v klidu odpočinout s čajem po víkendovém úklidu a pustit si něco, co bude dávat smysl. A tahle neděle vypadá víc než slibně. Česká televize totiž v neděli 14. 12. 2025 od 20:10 nasazuje premiéru nového českého filmu, který natočil Jiří Strach.

Už z popisu filmu mám pocit, že to nebude „něco do pozadí“, ale snímek, u kterého chci být od začátku do konce. Recenze vypadají dobře a tahle premiéra je přímo nabitá vším, co od kvalitní zábavy očekáváte. Kvalitní scénář doplní zkušení herci a věřím, že v rukou dobrého českého režiséra se opravdu nebudeme nudit.

Není to pohádka, i když ji točil Strach

Jiří Strach je mezi fanoušky filmu známou značkou. Spousta lidí si ho pamatuje hlavně jako režiséra Anděla Páně, ti starší ho znají jako Lotranda z české pohádky. Všichni ho ale znají, jako člověka, který umí udělat z celovečerního filmu velkou událost. Já osobně jsem si na něm vždycky vážil hlavně toho, že umí pracovat s emocemi bez tlačení na pilu. Tenhle film přesně něco podobného slibuje. Anděla čekat ale nemůžeme. Je to psychologické drama, které se nebojí vykreslit složitost vztahů a bolest. A právě tohle je směr, který mi k němu vlastně sedí možná ještě víc než pohádky.

Dvě ženy na cestě a jedna holka, která dospěje moc brzy

Hlavní hrdinka, snímku Máma, Lilian je mentálně postižená a život jí nadělil i trauma, se kterým by se kdokoliv těžko vyrovnával. Má malou dceru Malvínu a právě vztah těch dvou je jádrem celého filmu. Líbí se mi, že podle všeho nejde o laciné dojemno, ale o vztah, který funguje navzdory všem překážkám. Mám slabost pro příběhy, kde se mateřství neukazuje jako dokonalé, ale jako instinktivní a silné. Zkrátka, kdy se film nesnaží vykreslit, jak je všechno slunné, jen proto, že jednou jsme přece rodina, tak všechno společně zvládnem.

Zlom přijde ve chvíli, kdy hlavním aktérkám zemře žena, která je držela pohromadě. Z popisu to zní jako tiché, rodinné soužití tří různých generací, jenže po smrti té nejstarší se všechno převrátí během pár hodin. Najednou není kde bydlet, není se o koho opřít, a z lidí, kteří se doteď tvářili, že „nějak to dopadne“, se vyklubou ti, co s tím vším nechtějí nic mít. Já mám teda na krajíčku, už jenom když vidím filmovou ukázku a představuji si, co bych v takové situaci sám dělal.

A tak se máma s dcerou musí postavit na vlastní nohy. Musí se rozhodnout jakou cestou se vydají a každá z nich něco stojí. Malvína, chytrá holka, která je ještě dítě, najednou zjišťuje, že musí být dospět dřív, než si kdy představovala. Teď se musí postarat nejenom sama o sebe, ale i o mámu. Právě tohle mě na příběhu přitahuje nejvíc, protože ukazuje svět očima dítěte, které chápe víc, než by mělo.

Dvě časové roviny a jedna velká katarze

Máma pracuje se dvěma časovými rovinami. V jedné se díváme na Malvínu jako na malou holku a ve druhé jako na starší, která se na všechno dívá zpětně. Tenhle způsob vyprávění mají diváci často rádi, protože dává věcem hloubku a smysl. Lze tak věci snadno vysvětlit i lépe dokreslit emoce. Člověk si postupně skládá celý příběh a některé momenty do sebe zapadnou až časem.

Tvůrci navíc zjevně nechtěli jen odvyprávět těžké téma, které by samo o sobě film táhlo. Dali si i záležet na přípravě a pochopení hlavní postavy. Je znát režisérova snaha neukázat Lilian jako oběť, která je nesvéprávná, ale jako člověka se svým světem, emocemi a logikou, která dává smysl jí samotné.

Když hvězdy září

V hlavních rolích se objeví Elizaveta Maximová, Sophia Šporclová a Valentýna Bečková. Vedle nich také Pavel Kříž, Veronika Freimanová nebo Dana Syslová. Já osobně Elizavetu Maximovou považuji za herečku, která se umí neuvěřitelně naladit na jakoukoliv roli, což je přesně to, co tenhle typ role potřebuje. U dětských hereček mám vždycky lehké obavy, ale tady mám pocit, že právě ony budou jedním z nejsilnějších prvků filmu.

Takže pokud v neděli večer hledáte něco, co si nechcete pustit jen jako kulisu při večeři, Máma bude podle mě přesně ten typ filmu, který budeme sledovat s otevřenými ústy od začátku až do konce. A já osobně mám tyhle filmové večery rád, protože vím, že se dívám na něco, co má nějaký smysl a něco mi to předá. Pokud to máte stejně, dívejte se 14.12. na ČT1 od 20:10.

Zdroje: iDNES.cz, kulturio.cz, csfd.cz