Tchyně měla na stromku místo baněk okurky. Když jsem zjistila proč, za 5 minut jsem je tam měla taky

Vánoce jsou svátky klidu, míru a… nakládaných okurek? Alespoň to jsem si myslela, když jsem u tchyně poprvé uviděla mezi svítícími řetězy viset ozdoby ve tvaru zeleniny. Pátrání po původu této tradice mě zavedlo ke zjištění, že to není jediný příklad nevšední tradice. 

I když se snažíte na návštěvě u tchyně chovat slušně sebevíc, chválit cukroví, i když je trochu připálené, a hlavně nic nekritizovat, když na jejím vánočním stromečku zahlédnete něco nepatřičného, řeknete si, je tohle ještě normální? Stromeček byl krásný, bohatý, ale mezi blyštivými koulemi a slaměnými hvězdami se krčilo něco, co tam na první pohled absolutně nepatřilo.

Vypadalo to jako zavařená okurka. Nejdřív jsem myslela, že chtěla vyzkoušet náš postřeh, nebo možná tam tu věc pověsil manžel, aby matku poškádlil, ale tchyně si mého vyjeveného pohledu všimla a jen se spiklenecky usmála. „To je to nejdůležitější, co tam visí,“ prohodila klidně, jako by se nechumelilo.

Záhada kyselé okurky

Jak se později ukázalo, tchýně se o této tradici dočetla na diskuzním fóru Reddit. Princip tradice zvané Weihnachtsgurke je jednoduchý: skleněná ozdoba ve tvaru nakládačky se ukryje hluboko do větví stromečku tak, aby nebyla na první pohled vidět. Dítě, které ji na Štědrý den najde jako první, dostane buď dárek navíc, nebo smí své dárky rozbalovat jako první. Má se za to, že mu v následujícím roce přinese mimořádné štěstí.

Tchýně nám pak vysvětlila, že jde o starobylý německý zvyk. I když většina rodilých Němců o tomto zvyku nikdy neslyšela, nebo jej považují za americký výmysl. Nejpravděpodobnější důvod jak se okurky dostaly na stromeček je, že v 80. letech 19. století obchodní řetězec F. W. Woolworth začal do Ameriky., kde v té době bylo hodně německých miugrantů, dovážet skleněné ozdoby z Německa ve tvaru ovoce i zeleniny a okurky, a ty se zkrátka potřebovaly prodat. A tak vznikla legenda o starém německém zvyku, která se v USA ujala lépe než v domovině.

Pak existuje ještě pár dalších vysvětlení. Jedna legenda třeba vypráví o vojákovi, který během zajetí umíral hlady. Dojatý dozorce mu daroval jednu nakládanou okurku, která vojákovi dodala sílu přežít. Ať už věříte na zázračnou zeleninu nebo ne, okurka na stromečku proniká i do českých domácností.

Kadící poleno a figurka se staženými kalhotami

Pokud vám okurka připadá zvláštní, při návštěvě vánočního Katalánska byste kroutili hlavou ještě víc. První místní kuriozitou je Caganer, tedy figurka sedláka v typické červené čepici, který má stažené kalhoty a v podřepu vykonává velkou potřebu. Katalánci ho umisťují přímo do betlémů, často někam do rohu nebo za keř, aby nerušil svatou rodinu.

Dnes už Caganer nemá jen podobu sedláka; koupit si můžete figurky politiků, fotbalistů nebo celebrit. Symbolika není urážlivá, právě naopak, exkrementy zúrodňují zemi, takže figurka představuje prosperitu a zdraví pro příští rok.

Ještě bizarnější je tradice Caga Tió. Jde o dřevěné poleno s namalovaným usměvavým obličejem a nasazenou čepičkou, kterému se zepředu přidělají dvě nožičky. Děti se o poleno starají už od začátku adventu, krmí ho sušenkami a přikrývají dekou, aby nenastydlo.

Vyvrcholení přichází na Štědrý den, kdy děti vezmou klacky a do polena mlátí, přičemž zpívají tradiční písničku, ve které ho vyzývají, aby „vykadilo“ dárky. Pokud bylo poleno dobře krmené, najdou pak děti pod dekou sladkosti a drobnosti.

Od pavouků po fast foody

Zatímco my věšíme na stromeček řetězy, na Ukrajině by neměly chybět pavučiny. Původ tohoto zvyku je dojemný a vychází z legendy o chudé vdově, která neměla peníze na ozdoby pro své děti. Stromeček proto nechala holý. Pavouci v chýši ale slyšeli pláč dětí a přes noc stromeček obalili svými sítěmi. Když ráno na vlákna dopadlo slunce, proměnila se ve zlato a stříbro. Dnešní vánoční řetězy jsou prý inspirovány právě touto legendou a pavouk na stromečku je na Ukrajině považován za symbol vděčnosti a štěstí.

Zcela odlišný přístup k Vánocům mají v Japonsku. Křesťanů je zde minimum, takže Vánoce nejsou státním svátkem, ale spíše komerční záležitostí a časem pro rande. Nejtypičtějším vánočním jídlem se zde stalo smažené kuře z KFC. Tato tradice vznikla díky masivní a geniální marketingové kampani v roce 1974 s názvem „Kentucky for Christmas“. Japonci si dnes své vánoční kyblíky objednávají týdny dopředu a jsou ochotni stát dlouhé fronty, aby si mohli 24. prosince dopřát šťavnaté kuře.

Kde se na mši jezdí na bruslích a kde se hoduje s housenkami

Ve Venezuele, konkrétně v hlavním městě Caracasu, se v předvánočním čase chodí na ranní mše. Ulice jsou ale pro auta uzavřené, protože věřící se do kostela dopravují na kolečkových bruslích. Zvyk je tak zakořeněný, že se údajně děti v noci přivazují za palec u nohy provázkem, jehož druhý konec vyhodí z okna. Kolemjdoucí bruslaři pak za provázek zatáhnou, aby děti vzbudili a ty nezaspaly mši.

Na jižní polokouli, kde Vánoce připadají na léto, se tradice přizpůsobují horku. V Argentině nenajdete Santu v kožichu, ale dárky rozdává kůň Magi. Děti pro něj před dům chystají misku s vodou a seno, aby se po cestě občerstvil. Slavnostní tabule se pak může pyšnit pečeným pávem. V Jižní Africe se zase gurmáni těší na sváteční pochoutku v podobě smažených housenek motýla Martináče habrového. Pro místní jde o delikatesu s vysokou nutriční hodnotou, která k Vánocům patří stejně jako u nás kapr.

Severské tradice

Sever Evropy si potrpí na kouzla a trochu temnější atmosféru. V Norsku věří, že na Štědrý večer vylézají zlé čarodějnice a hledají košťata, na kterých by se proletěly. Proto norské hospodyňky všechna košťata a mopy pečlivě schovávají a zamykají, aby jim s nimi nikdo neuletěl.

Ve Finsku oslavy začínají vyhlášením vánočního klidu v Turku, ale ta pravá rodinná pohoda nastává až ve chvíli, kdy se celá rodina společně vypotí v sauně. Teprve po důkladné očistě těla i ducha může začít hodování.

Zdroje: iprima.cz, irozhlas.cz, seznam.cz