Na Štědrý den sledovalo jedinou pohádku přes 2 miliony Čechů. Tři oříšky to tentokrát nebyly

Štědrý večer má u nás v Česku pevně daný scénář. Po večeři se uklidí stůl, z obýváku zazvoní zvoneček a všichni automaticky zamíří ke stromečku. No a po rozdání dárků následuje pohádka. Léta platilo, že po rozbalení dárků nás čekají Tři oříšky pro popelku. Prostě klasická vánoční rutina, kterou zná snad už každý. Jenže letos to celé dopadlo úplně jinak.

Už několik dní před Štědrým večerem bylo znát, že se kolem jedné nové pohádky dělá velký rozruch. Její jméno se často objevovalo na sociálních sítích a řešilo se, jaká pohádka vlastně je a jestli stojí za to, se na ní letos dívat. Nešlo o žádný marketingový tah, lidé si o ní prostě začali říkat a začalo se její jméno šířit naprosto přirozeně. „Tak tohle bychom si letos mohli pustit,“ zaznělo několikrát v různých debatách.

Nastal den D a ostatní neměli šanci

A pak přišel Štědrý den. Když se večer rozsvítily televizní obrazovky, ukázalo se, že to celé bylo víc než jen zvědavost. Pohádka si k obrazovkám přitáhla obrovskou část národa. Dá se říct, že ji sledovala přibližně čtvrtina všech Čechů a zůstala u ní většina těch, kteří v tu chvíli sledovali nějaký program v televizi. To jsou čísla, kterých běžně dosahují jen televizní trháky, na Vánoce to právě bývala Popelka.

A přesto to tentokrát nebyla žádná z tradičních pohádek, které se každoročně shlíží v našich domácnostech dokola. Velkou roli sehrál jistě samotný příběh. Už od začátku bylo jasné, že nejde o klasickou pohádkovou zápletku, kde princezna čeká na záchranu a princ přijíždí na bílém koni. Postavy byly daleko vyspělejší na pohádku, než bývají. Tenhle příběh tak nenásilně mění zavedený pohled na pohádky. Princezna má velice aktivní rol a princ se nemusí předvádět jako kavalír, aby si získal něčí srdce, nebo půl království. Pohádka nesází jen na lásku, ale i na tajemství, napětí a pocit, že se může stát něco nečekaného.

Je to moderní pohádka, kde žena má svůj prostor

Celá pohádka má navíc trochu temnější atmosféru, než je zvykem. Začíná pomalým a odlehčeným úvodem. Rychle se ale dostaví dobrodružství, v němž mizí lidé a nic není takové, jak se na první pohled zdá. Proto je pohádka něčím výjimečná, kombinuje prvky pohádky ale i detektivky, a to se divákům zjevně líbí. Ostatně my Češi máme pro záhadné příběhy dlouhodobě slabost.

Neméně netradiční je i herecké obsazení. Nové herecké tváře působí svěže a okamžitě si získají srdce svých diváků. Už od začátku se většina lidí shoduje na jednom a vysílání to jen potvrdilo. Všichni chválili přirozenost hlavních postav a to, že mezi Oskarem Hesem a Sofií Annou Švehlíkovou panuje obrovská chemie. Takovou pohádkovou dvojici, jsme u nás dlouho neměli.

Když se vydaří herecké obsazení i lokace

Vedle hlavních rolí se objevily i známé herecké osobnosti, které dodaly příběhu především humor. Za zmínku stojí třeba výkon Jiřího Mádla v roli ministra.

Pohádka navíc vznikala na skutečných zámcích a historických místech, což se na výsledku výrazně podepsalo. Objevují se v ní místa, jako jsou Zámek Chyše, Dobříš, Český Krumlov. Prostředí pohádky tak působí autenticky ale i pohádkově. Tvůrci vsadili spíš na reálné kulisy než na digitální efekty, a právě to se ukázalo jako správná volba.

Lidé byli tak zvědaví, že opustili i Pelíšky

A teď k tomu zásadnímu. Pohádka, která vzbudila rozruch na Štědrý den a nalákala miliony diváků je Záhada strašidelného zámku. Stala se zároveň nejsledovanějším pořadem večera, porazila tak například legendární Pelíšky, Šíleně smutnou princeznu nebo Anděla Páně 2 .

Zda se z ní stane nová vánoční stálice, ukáže až čas. Tradice totiž nevznikají přes noc. I ty největší klasiky si musely své místo vydobýt postupně. Letos se ale ukázalo, že nejsme jen nostalgickými diváky, kteří chtějí vidět stále to samé. Když dostaneme příležitost vidět něco neotřelého, rádi toho využijeme. Možná jsme u zrodu nové vánoční tradice, kdo ví.

Zdroje: mediaguru.cz, csfd.cz, idnes.cz