Narodil se mezi kočovníky a upřímně přiznal nevěru. Přesto dobyl celé Československo

Někdy se hvězda nerodí v porodnici, ale za oponou. Mezi kulisami, kde to ještě voní pudrem z kostýmů a petrolejkou. Jeho máma herečka možná právě dohrála roli nevinné dívky a vzápětí porodí syna. Doslova pár kroků od opony. Takhle přišel na svět nejlepší muž Československa.

A ten kluk pak celý život působí, jako by na svět přišel už v herecké roli. Má oči, které dokážou říct víc než dlouhý monolog a talent, který se nevidí jen tak. Přesně ten typ herce, kterému stačí mlčet a stejně vás nezapomenutelně osloví.

V tomhle klukovi koluje kočovná herecká krev. Jeho rodiče byli herci kočovné společnosti a dědeček samotný principál. Proto je jasné že tenhle mladík má jasnou hereckou kariéru. Jako kdyby k obrazovce a jevišti patřil odjakživa.

Chlap, kterého milovaly i drsné role

Rudolf byl herec, kterého si diváci pamatují nejen podle tváře, ale hlavně podle zvláštního klidu, s kterým přistupoval ke každé herecké roli. V jeho projevu bylo něco zvláštního, intonace hlasu, klid, s kterým jednal, takový člověk dokáže svým hlasem zkrotit i rozhněvanou šelmu. Právě tahle ďábelsky klidná povaha z něj udělala legendu. Dokázal zahrát jakoukoliv roli i přes to, že hrál v podsadě pořád stejně. Lidé ho brali vážně, i když hrál komedii, a báli se ho, i když se usmíval.

Začátek rodu a příjmení z hrušek

Otec legendy, o které mluvím se jmenoval také Rudolf a začínal jako chudý kulisák u kočovné společnosti, protože ve svých patnácti utekl za divadlem. Neměl hereckou školu, všechno se učil večer, co večer na improvizovaných jevištích. A život mu do toho kolikrát hodil vidle.

Tady se pomalu dostáváme k rodovému jménu naší legendy. Původně se jeho otec jmenoval Böhm. Jenže na Moravě mu jméno komolili, a tak chtěl český pseudonym. Koketoval s různými jmény, ae nakonec mu dilema vyřešila jedna klukovská historka. Utrhl totiž pár hrušek z cizího sadu a přistihl ho u toho rozčilený sadař.

Od té doby mu na štaci začali říkat Hrušovský. Z toho se časem stalo Hrušínský a od roku 1935 to už používal trvale. A tak se vlivem jedné hloupé klukoviny zrodilo legendární rodinné jméno, které převzal jeho syn Rudolf Hrušínský starší.

Jeho žena, byla možná ještě lepší

Když se řekne, že „zkrotil každou ženu, mluvíme zde hlavně o jeho povaze, kdy zkrotil svoji ženu Evu, která to s ním neměla vždy jednoduché. „Rudolf mi tenkrát řekl, že nemá věrnost v povaze. Že mu úspěch u žen dodává sebevědomí, které ke své herecké práci tolik potřebuje. Ale život že chce strávit jen se mnou,“ svěřila se tehdy Eva Hrušínská. To ji nebylo moc po chuti a časem z toho byl malér, který málem skončil rozvodem.

Možná právě Eva, která přežila i Osvětim, ve které přišla skoro o celou svoji rodinu, byla ještě větším člověkem než sám Rudolf. Milovaly ho všechny ženy, ale i muži. Každá generace si v něm našla něco jiného. Někdo humor a lišáctví, jiný důstojnost, další jeho tajemnou stránku. A všichni měli pocit, že ten chlap je zajímavý, i kdyby jen četl telefonní seznam.

Muž, kterého nezastavil ani režim

Hrušínský pak prošel dlouhou řadou scén, od Uranie přes školy a soubory až po Národní divadlo, kde působil od roku 1960 do roku 1994. A vedle divadla stihl téměř dvě stě filmových titulů. Začínal už před válkou, dostával takové samé menší role, ale postupně se z něj stal charismatický herec, který dokáže vést celý film, i kdyby prakticky nepromluvil. Tak se dostal k opravdovým rolím.

Lidé ho zbožňovali a měl obrovskou prestiž, ale i tak ho po roce 1968 na několik let umlčeli, protože byl odpůrcem systému. To ho ale nezastavilo a sice kvůli návratu musel podepsat Antichartu, čehož později litoval, ale aby se mohl vrátit k filmu, tak neměl moc na výběr.

A když se dnes někdo snaží rozseknout, kdo byl „nejlepší muž Československa“, často skončí právě u něj, tedy pokud jde o filmové hvězdy. Protože dokázal zkrotit i ty nejtěžší role tak, že se vám z nich sevřel žaludek. Mnozí mu možná vyčítají, že podepsal a že to byl záletník, jenže zároveň to byl muž, který se za své chyby dokázal postavit a převzít za ně zodpovědnost.

To, moc lidí neumí a právě to z něho dělá velikána. Na nic si nehrál, chyboval jako každý člověk a ke své ženě byl upřímný, i když to bolelo a nebylo to jednoduché.

Zdroje: medium.seznam.cz, volny.centrum.cz, wikipedie.cz, csfd.cz