Co znamená sledování 3 dílů seriálu za sebou? Závěry psychologů naznačují nehezké překvapení
Ještě jeden díl. Poslední. Tentokrát už opravdu. Tohle si alespoň jednou za čas říkáme snad každý, kdo máme Netflix. Ale co se vlastně děje v mozku, když projedete půl série za večer? Podle některých psychologů to může mít nepříjemné důsledky.
Byla neděle večer a venku pršelo. Hlavou vám proletěla myšlenka, že si pustíte jeden díl a pak jdete spát. Ale pak přišel první nečekaný zvrat, po něm druhý, třetí, a najednou byly čtyři ráno a vy jste dojeli půlku série. Druhý den byla katastrofa. Hlava vás třeštila, v práci jste nefungovali a jediná myšlenka byla na to, kdy konečně budete moct jít domů a dospat se.

Tuhle situaci zná skoro každý. A není na ní nic vtipného, i když si to možná myslíme. Za tou večerní zábavou se totiž skrývá něco, co s naším mozkem a tělem provádí docela divoké věci. A psychology to začalo zajímat natolik, že se rozhodli zjistit, co se vlastně děje, když přelouskáme několik dílů seriálu za noc.
Netflix ovládající váš víkend
V Americe sledují lidé průměrně 21 hodin streamovaného obsahu týdně. To je kolem tří hodin denně. Drtivá většina domácností dnes využívá alespoň jednu streamovací službu, někdy i několik, ať už je to Netflix, HBO nebo Disney Plus.
Když sledujeme tři, čtyři nebo pět dílů za sebou, psychologové tomu říkají maratonské sledování. Definují to jako situaci, kdy zhlédnete minimálně dva až šest dílů jednoho seriálu najednou. A podle výzkumů to s námi dělá ne úplně prospěšné věci.
Mozek vám podává drogu
Když děláte něco, co vás baví, váš mozek produkuje dopamin. To je chemická látka, která ve vás vyvolává pocit potěšení, vzrušení a štěstí. Dopamin je vlastně taková odměna, kterou si mozek dává sám. A přesně tohle se děje, když se díváte na seriál.

S každým dalším dílem dostáváte další dávku dopaminu. Mozek vám našeptává, že chce ještě jeden díl, protože chce tu odměnu znovu. Je to stejný mechanismus, jaký funguje u skutečných drog nebo jiných návykových látek. Proto je tak těžké přestat.
Studie Netflixu ukázala, že 73 procent lidí hlásí pozitivní pocity, když sjíždí jeden díl za druhým. Cítí se dobře a jsou spokojení. Problém je v tom, že ten pocit jim vydrží jenom do té doby, než seriál vypnou. A pak přichází prázdnota.
Tři díly za sebou? To je teprve začátek
Tři díly za večer přece nejsou nic strašného, však to jednou za čas dělá každý. Jenže asi už vám dochází, že právě v tomhle je zakopaný pes. Maratonské sledování se stalo tak běžným, že už vůbec nevnímáme, co s námi provádí. Považujeme to za normální víkendovou zábavu, přitom to odnáší naše tělo i psychika.
Ti, kteří během průzkumu strávili před obrazovkou průměrně kolem 17 hodin denně, měli nejhorší stravovací návyky a celkově nejhorší zdravotní stav.
Seriál nemůže nahradit skutečné přátele
Ne každý to má stejně, ale řada lidí popisuje, že čím více sledují seriály, tím více se cítí osamělí. Jestli si říkáte, že to není možné, když kolem sebe máte své oblíbené postavy nebo příběhy, tak si uvědomte, že tahle společnost je falešná. Večery strávené u televize jsou večery strávené bez skutečných lidí, rozhovorů, bez skutečného života. Postupně se stáváte pozorovatelem cizích osudů místo toho, abyste žili ten svůj.
Je to tak trochu začarovaný kruh. Cítíte se špatně, tak se podíváte na seriál, abyste utekli od těch negativních pocitů. Ale sledování seriálu vás ještě víc izoluje od lidí, takže se pak cítíte ještě hůř.
Půlnoc, druhá, čtvrtá…
Spánek to při maratonském sledování odnáší nejvíce. Večer v deset si řeknete ještě jeden díl. Ve tři ráno stále strašíte s rozsvícenou televizí, i když za pár hodin musíte vstát do práce. Tahle situace se opakuje pořád dokola a tělo na to doplácí. Kvalita spánku klesá, únava naopak stoupá a přibývají problémy s usínáním.
Problém tkví v tom, jak seriál rozjede váš mozek na plné obrátky. Hlava vám běží na sto deset, pořád myslíte na to, co se stane dál, jaký zvrat přijde v další epizodě. A pak ulehnete do postele a mozek odmítá vypnout. Přetáčíte se, snažíte se usnout, ale v hlavě vám pořád běží scény ze seriálu.
Zdroje: nm.org, verywellhealth.com, weforum.org
