Přesně v 00:00 zmizel z obrazovek výjimečný seriál. Většina Čechů to zjistí až večer

Film Osm hrozných asi znají všichni. Ale čtyřdílnou minisérii? Tu zná málokdo. Netflix ji měl v nabídce šest let a dnes ji odstranil. Obsahovala dvacet minut scén, které jste v kině neviděli. Teď už je nicméně pozdě. 

Ráno si říkáte, že si večer pustíte ten seriál, na který se těšíte celý týden. Přijdete domů, zapnete Netflix, a ono už tam nic není. Přesně tohle se teď stalo s jedním z nejzvláštnějších projektů, které Tarantino kdy udělal, čtyřdílnou verzí Osmi hrozných.

Jak se z filmu stane minisérie

Osm hrozných mělo od začátku komplikovanou cestu k divákům. Tarantino to nejdřív chtěl napsat jako román, pak uvažoval o pokračování Nespoutaného Djanga. Nakonec to udělal jako samostatný film, který v kinech běžel ve dvou různých délkách. Delší roadshow verze trvala skoro tři hodiny včetně přestávky, kratší běžná verze jen něco přes dvě a půl hodiny.

A pak přišel duben 2019 a Tarantino vzal celý film, doplnil ho o dvacet minut dosud neviděného materiálu a rozstříhal to na čtyři díly. Netflix to uvedl pod názvem The Hateful Eight: Extended Version. Podle Tarantina to byl logický krok, protože příběh má strukturu ideální pro seriálový formát. 

Jeden pokoj, osm podezřelých, nikdo nevychází ven. Zní to jako divadelní hra, že? A vlastně je, akorát že místo anglického detektiva máte lovce odměn a místo viktoriánského zámku zasněženou hospodu na Divokém západě. 

Tarantino v podstatě natočil westernovskou verzi Agathy Christie, kde má každá postava co skrývat a nikdo neví, komu vlastně může věřit.

Rozšířená verze přinesla nový obsah

Tarantino do minisérie doplnil scény, které v kinech nikdo neviděl. Celková délka všech čtyř epizod včetně úvodních a závěrečných titulků byla 210 minut. Oproti standardní kinoverzi to znamenalo skoro 50 minut navíc, přičemž zhruba dvacet minut tvořil čistě nový obsah, zbytek byly titulky a drobné posuny.

Co v těch nových scénách bylo? Především rozšířené dialogy. V nové verzi dostaly některé postavy větší prostor vysvětlit své motivy. Víc se prohloubila minulost některých figur. A především měl divák více času vstřebat atmosféru celého projektu.

Navíc hodně lidí, kteří v kině považovali film za zbytečně zdlouhavý, u minisérie najednou usoudili, že všechno dává perfektní smysl. Tři hodiny v kině naráz je vyčerpávající. Ale čtyři epizody po padesáti minutách? To je strhující minisérie, kde máte čas si po každém dílu odpočinout, promyslet si, co jste viděli, a pak se vrátit zpátky.

Ohlasy byly různorodé, ale převážně kladné

Fanoušci původního filmu ocenili nový materiál a možnost zhlédnout rozšířenou verzi. Kritiky byly většinou příznivé a zdůrazňovaly skutečnost, že Tarantino dokázal z filmu vytvořit minisérii, aniž by to působilo jako na sílu doplněný obsah. 

Přesto však bylo Osm hrozných od začátku kontroverzní dílo. Už během natáčení došlo k incidentu, kdy Kurt Russell omylem rozbil kytaru z muzea z roku 1870. Měla to být replika, ale kvůli nedorozumění zničil originál. Reakce Jennifer Jason Leigh v té scéně je opravdová. Věděla, že nejde o napodobeninu, a byla v šoku. 

Muzeum následně prohlásilo, že už nikdy žádnou kytaru na natáčení nepůjčí. Poté se vyskytly kontroverze kolem brutality vůči ženské postavě. Daisy Domergue v podání Jennifer Jason Leigh dostává v průběhu filmu opakovaně pěstí do obličeje, je spoutaná, ponižovaná a nakonec oběšená. 

Někteří kritici to vnímali jako nenávist k ženám. Tarantino i Leigh to ale hájili tvrzením, že Daisy je kriminálník a zachází se s ní stejně jako s ostatními kriminálníky, tedy bez rozdílu pohlaví. A pak tu bylo ještě rasové téma. Film se odehrává krátce po občanské válce a rasistické urážky v něm zazní opravdu hodněkrát.

Zdroje: totalfilm.cz, csfd.cz, en.wikipedia.org