Seznam českých jmen, která budí u cizinců obdiv. Pokud je mezi nimi i to vaše, gratulujeme

Možná to znáte. Přijedete do zahraničí, někdo se vás zeptá na jméno a po vaší odpovědi následuje krátká pauza. Ne proto, že by vám nerozuměl, ale protože spíš tak trochu přemýšlí, jak to správně vyslovit. Česká jména totiž často znějí cizincům jinak, než jsme zvyklí my a zároveň některá z nich ani vyslovit neumí. Některá speciální jména v nich velmi často vyvolávají obdiv. Zní jim totiž exoticky, dost odlišně, někdy trochu tajemně a někdy naopak vtipně.

Jedním z takových příkladů je třeba jméno Jan. Pro nás zní naprosto obyčejně a jak by taky ne. Však ho zná drtivá část z nás, jelikož je to druhé nejčastější jméno v Čechách. Ale pro cizince je to unikát. Jan pochází z hebrejštiny a cizincům, zejména anglicky hovořícím není vůbec cizí, ba naopak.

Problém je ve dvou věcech. Zkuste se tak představit někde v Anglii nebo Americe. Tam to jméno sice znají, ale mají ho spojené hlavně s ženskou podobou. A když jim pak začnete vysvětlovat, že se vlastně jmenujete Jan, ale doma vám říkají Honza, většinou už jen nevěřícně koukají. Honza jim totiž nedává vůbec žádný smysl a těžko se jim vysvětluje, že jde vlastně o totéž jméno. Ono se totiž odvodilo z německého Hans (zkrácenina od Johannes). A když vás pak někdo čeká podle seznamu hostů a očekává ženu, a místo toho přijde chlap, bývá to občas docela zábavné překvapení.

Agáty šumí, když padá déšť

Dále je jedním z nejčastějších příkladů jméno Eliška. Pro nás naprosto běžné a původně královské jméno. Jenže zkuste ho vyslovit před někým z Francie nebo Španělska. Měkké „š“ a koncovka, která zní zpěvně, dělají z obyčejného jména něco, na co lidé pohlíží s obdivem. Původ má v hebrejském jménu Eliševa, tedy „Bůh je má přísaha“. V zahraničí se často spojuje s variantami Elisabeth nebo Elsa, ale česká podoba působí jemněji a méně formálně. Právě to na ní cizinci oceňují nejvíc.

Adéla ještě nevečeřela

Podobně je na tom Adéla. Jméno, které v sobě nese eleganci už na první poslech. Pochází z germánského základu a znamená „ušlechtilá“. Když ho vyslovíte s českým důrazem na délky, zní prý mnohem měkčeji než jeho zahraniční varianty Adele nebo Adelaïde. Není náhodou, že se často objevuje v romantických filmech nebo knihách, kde má evokovat klid a kultivovanost.

Velká školní reforma

Velký úspěch má v zahraničí také Tereza. V české výslovnosti zní měkčeji než anglické Theresa a nepůsobí tak důstojně. Navíc Terka zní v cizině velmi cool. Spousta cizinců říká, že česká podoba jim připomíná jméno, které by patřilo nějaké hrdince.

Vítězství mezi ženskými jmény

Asi nikoho nepřekvapí, že obdiv si získává taková Viktorie. Nejen kvůli historickým souvislostem, ale i kvůli významu vítězství. Česká výslovnost s měkkým „r“ a dlouhými samohláskami zní méně tvrdě než anglické Victoria, ale pořád si zachovává svůj půvab.

Jedna je svobodná a druhá je světlem

Pak jsou tu jména jako Karolína nebo Klára. Obě mají latinský původ a dlouhou historii, ale právě čeština jim dodává šmrnc. Karolína původně znamená „svobodná žena“ a Klára je spojována se světlem a jasem. Právě jednoduchost těchto jmen je to, co v zahraničí obdivují. Nejsou složitá na výslovnost, ale přesto nezní obyčejně.

Když vám sám Bůh dá jméno

U mužských jmen se obdivuje často Matyáš. Pro cizince je to jméno, které zní nezvykle, ale přitom příjemně. Hebrejský původ s významem „dar od Boha“ se objevuje v mnoha kulturách, ale česká varianta je méně oposlouchaná než Matthew nebo Matthias. Podobně zní i Lukáš, které má řecký původ a znamená „pocházející z Lukánie“. V zahraničí je oceňováno hlavně pro svou měkkost a krátkost.

Máte krásné jméno

Jakub je další jméno, které má mezinárodní přesah. V Bibli patří mezi ta nejzásadnější, ale česká výslovnost ho dělá méně tvrdým než anglické Jacob. Cizinci často říkají, že zní přátelsky a otevřeně. Podobně jako Jan je legrace cizinci vysvětlovat, proč se jednou představíte jako Jakub a podruhé jako Kuba, i když tady je v češtině podobnost zřejmá, v angličtině to tak nezní.

Česká jména tedy rozhodně nejsou důvodem ke studu. Naopak. Právě háčky, čárky a zdánlivě složité výslovnosti dělají z našich jmen něco, co si lidé v cizině pamatují. Pokud jste někdy měli pocit, že své jméno budete muset v zahraničí zjednodušovat, možná to vůbec není nutné. Dost možná právě to vaše patří mezi ta, která budí obdiv.