Rodiče se ho ještě před 20 lety báli. Dnes se tohle české jméno konečně vrací do módy

Každá doba má své módní trendy. Někdy jsou, pravda, trochu vrtkavé a už po krátkém čase působí jako pouťová atrakce, jindy jsou naopak nadčasové a zubu času odolávají. Módním trendům podléhá oblečení, účesy, bytové interiéry, někdy i jídlo a životní styl, a v neposlední řadě i jména.

Jména dětí takřka vždycky odrážejí dobu, ve které vznikají. V dobách našich babiček vládla jména tradiční, s pevnými kořeny v české historii. Rodily se Ludmily, Karlové, Františkové, Marie nebo Anny, všechno jména spojená s uznávanými autoritami našich dějin. A jako v každé době, ani na počátku minulého století byste mezi dětmi nenašli příliš jmenovců současných panovníků a monarchů, kteří se u veřejnosti netěšili zrovna velké oblibě.

Nová doba přinesla nová jména

První polovina minulého století se nesla ve znamení bouřlivých změn ve světě. Státy měnily své hranice, národy bojovaly za samostatnost a společnost se vyvíjela z tradiční a nábožensky založené na moderní a pokrokovou. Takové změny přinesly i nová jména. Ta k nám ostatně pronikala z jiných kultur i za minulého režimu, byť byl seznam nově příchozích jmen zpravidla okleštěn od těch s náboženským významem.

Rodiče se přestali bát nezvyklých jmen

Narozené holčičky se těšily jménům jako Jana, Eva nebo Hana, mezi kluky se rodilo více Jiříčků, Pepíků a Honzíků než doposud. Jiná jména zase přinesla léta osmdesátá, která přála Terezám, Petrám, Jakubům či Tomášům. Čerstvý vítr pak pro český jmenný kalendář znamenal pád železné opony a s ním objevení světa dosud nepoznaného. Do mateřských škol vtrhla éra jmen znějících česky, ale zapsaných v cizí podobě, pískoviště ovládly Emmy, Tobiasové či Samuelové se Sofiemi.

Dnes jsme ve výběru jména pro dítě střídmější

Zdá se však, že potřeba být za každou cenu světoví, a to aspoň cestou křestního jména pro naše potomky, je už za námi. Matriky znovu zapisují poněkud usedlejší, a přesto krásná jména. Žebříčkům opět vévodí Jakubové, Elišky, Terezy či Matějové, jména, která mají v naší kultury pevné místo po celá staletí. A někdy listování křestními jmény přináší zajímavé objevy. Mezi nimi je i jedno jméno, které se ani v minulosti netěšilo velké popularitě. Nosili jej totiž panovníci, které český lid neměl zrovna v oblibě, a pro které takové jméno leckdy působilo jako karikatura na hranici nevkusu.

Dříve nepopulární, dnes oblíbené jméno

Doba se ale změnila, zášť vůči osobnostem minulých časů opadla a nově narozené generace, které doby před vznikem samostatného Československa nepamatují už ani z vyprávění babiček, objevily nové jméno: Ferdinand. V kalendáři ho najdete 30. května, vzniklo ze starogermánského jména Fridunant, což se vykládá jako „připravující se k jízdě“ nebo „riskující mír„. Už samotné jméno ukazuje na silnou osobnost, která se nebojí podnikat velké věci.

Rozšířené je i ve východní Asii

Také v zahraničí má Ferdinand řadu podob. Španělského Fernanda jistě netřeba představovat, Fernando se objevuje i v italštině, kde se ale vyskytuje i jeho podoba Ferdinando. Ferdinand je dokonce rozšířen i v Číně a Koreji, když ale zůstaneme v Evropě, takové maďarské jméno Nándor už slyšel snad každý z nás. Spojení s Ferdinandem v nás ale neevokuje – i když, ode dneška tomu bude jistě jinak.

Sluší dětem i dospělým

V češtině má Ferdinand mnoho podob. Ferda, Ferdi, Ferdík nebo Nando působí mile a hravě, což vyvažuje důstojný tón oficiální podoby celého jména. Pravda, tohle jméno není módní v klasickém smyslu slova a asociace s kresleným mravencem je víc než silná, nicméně z tohoto jména čiší ohromné charisma. A takoví Ferdinandové prostě jsou.

Zdroje: Naše jména, Aktuálně, Wikipedia