Jména, která v Česku znějí obyčejně. Lidé z vyšších vrstev se jim vyhýbají obloukem

V Česku existují jména pro masy a jména pro elity. Karel, Milan a Josef, to slyšíte všude, v autobuse, v supermarketu i v hospodě. Ale zkuste je najít mezi dětmi advokátů a vysoce postavených manažerů. Většinou nenajdete. 

Jméno říká o člověku víc, než by mělo. Už při prvním setkání, často i před ním. Některá působí prostě, jiná sofistikovaně. Běžné rodiny a vyšší vrstvy mají většinou rozdílné preference. Dnes se podíváme na tři jména, která v Česku patří mezi ta nejběžnější, ale zároveň mezi ta, která si vyšší vrstvy pro své potomky nevybírají. 

Z krále se stal dědeček

Karel má panovnický původ, jeho kořeny sahají do staré němčiny, odkud se přes latinu dostal do češtiny. Původně jméno označovalo svobodného muže. Postupem času se stalo oblíbeným mezi vládci a nakonec už si spousta z nás neuměla představit krále, který by se nejmenoval Karel. 

V Česku jsme měli mimo jiné Karla IV., našeho milovaného panovníka. Pak je tu Karel Čapek, Karel Gott, Karel Svoboda, tedy samé ikony. A přesto dnes tohle jméno elity ignorují. Zřejmě za to může silná asociace se staršími generacemi. Když řeknete Karel, vybaví se většině lidí spíš sedmdesátník než novorozenec. 

Ihned máte pocit, že daný člověk patří spíš do domova důchodců než do školky. Podle statistik sice pořád patří mezi populární volby, ale mezi vzdělanějšími rodiči jeho obliba klesá. Ti raději volí varianty jako Charles nebo zcela odlišná jména.

Sedmdesátkám odzvonilo

Milan je relativně mladé jméno, přišlo k nám z jihoslovanských jazyků, kde vyjadřuje něco milého nebo milovaného. Má příbuzné ve jménech typu Miloš nebo Miloslav. Problém je v tom, že Milan měl obrovský vzestup během normalizace. Tehdy ho volily hlavně běžné rodiny z měst i vesnic.

Dnes Milan opět vyvolává představu muže kolem padesátky či šedesátky, rozhodně ne batolete. A právě tahle pevná vazba na jednu generaci z něj dělá jméno, které vyšší kruhy nechtějí. Mezi vzdělanými rodiči prakticky vymizel. Kromě toho, že je silně spojené s minulou dobou, není mezinárodní.

Nejčastější jméno, které už elity nechtějí

Josef pochází z hebrejštiny a nese v sobě přání o přidání dalšího potomka. Biblický Josef byl významnou postavou Starého zákona a v katolické tradici existuje hned několik svatých s tímto jménem. Statistiky ukazují, že do poloviny 20. století byl Josef jedničkou mezi českými jmény. Nosila ho asi polovina mužské populace. 

Josef dnes evokuje především lidovost, zvlášť ve zkrácené verzi Pepa nebo Pepík. Když to vyslovíte nahlas, vybaví se vám spíš štamgast v hospodě než právník v kanceláři. Sice se stále drží mezi třicítkou nejčastějších jmen u miminek, ale v rodinách pohybujících se mezi vyššími kruhy ho moc často nenajdete. Tam, když už, dávají přednost anglické verzi Joseph.

Všechna tři jména mají podobné rysy

Především jsou tato jména hodně tradiční, vidíte je všude, což je činí až moc běžnými a snadno dostupnými. Očividná je tedy i zmiňovaná generační nálepka. Karel zní jako dědeček, Milan jako normalizace, Josef jako celé 20. století. Dalším problémem je, že využít je v zahraničí, je téměř nemožné. Mnohem oblíbenější jsou v dnešní době jména jako Sebastian, která bezproblémově vysloví Čech i Američan.

Často také boháči preferují zahraniční verze tradičních jmen. Místo Karla je to Charles, místo Josefa  Joseph. Nebo volí úplně jiná jména. Kromě zmíněného Sebastiana je to Oliver, Teodor či Hugo. Vybírají také historická jména, ale jen ta méně obvyklá. Mezi těmi figuruje třeba Augustin, Maxmilián nebo Alexander. 

Když pošlete životopis s jménem Karel Novák, budí zkrátka jiný dojem než Charles Novak. 

Zdroje: cs.wikipedia.org, horoskopy.cz, cs.wiktionary.org