Za první republiky to nenápadně stálo v každém obýváku. Dnes za to sběratelé platí jmění

Sochy a sošky bývají velmi vzácné a drahé starožitné umělecké předměty. A čím starší a zachovalejší, tím zpravidla hodnotnější. V různých dobách jsou žádány sochy z různých historických období. Jednou se cení baroko, jindy secese; a pak mohou přijít i okamžiky, kdy si lidé znovu oblíbí něco, co předtím považovali za kýč.

Cennější se také socha stává, nese-li si s sebou nějaký příběh. Dnes za sochy a sošky sběratelé a starožitníci platí celé jmění. Sochy jsou tiché, nemluví, neprotestují, a přesto o mnohém vypovídají. O době, v níž vznikly. O ambicích těch, kteří je chtěli mít doma za každou cenu. O řemeslné zručnosti a trpělivosti sochařů, kteří věřili, že i kámen nebo chladný kov lze přeměnit v cosi jemného a hřejivého.

O módních a uměleckých stylech, které se střídaly rychleji než roční období. Jsou to mlčenliví svědkové uplynulých časů. Viděly toho tolik, že kdyby promluvily, museli bychom je stejně umlčet…

Historie se může ozvat i z temného kouta půdy

V lidských životech a v dějinách mívají sochy pevnější místo než lecjaký panovník nebo politik. Zatímco ti se střídají a režimy se mění rychleji než počasí na Vysočině, sochy stojí a mlčky tomu našemu lidskému pinožení přihlížejí. Ty obrovské na náměstích, ty menší v salonech bohatých domů. Dnes ale i mnohé z nich leží zapomenuté na půdách a obalené prachem. Sochy totiž zpravidla přežívají všechno, co lidé kolem nich nestihli. A dnes se mohou stát buď součástí cenných historických sbírek nebo výhodnou investicí.

Kolem starožitných soch se obvykle točí různé emoce. Když se objeví na aukci a prodávají se, jeden se raduje, druhý má vztek, třetí je dojatý. A najde-li se soška na půdě, kde ji nikdo nečekal, rodina horečně přemýšlí, co s ní. Anebo když sochy někdo zdědí. Pak přichází chvíle, kdy se musí rozhodnout, zda si dědictví ponechá, anebo s jeho pomocí zaplatí účty.

V takových okamžicích se ukáže, jaký vztah mají lidé k umění. Jedni si chtějí za každou cenu rodinný artefakt uchovat, jiní ho s klidným svědomím pošlou dál. Vždyť je to jenom věc. Někdy ze dřeva, jindy z bronzu či jiného kovu, z kamene i ze skla; ale jenom věc…

A tady se nabízí taková malá odbočka: na scénu vstupuje Ducháček

Vzpomínáte si na větu: „To je bůžek? To není milostivá paní?“ Tu pronesl advokátní koncipient Jan Damián Ducháček v podání Vlasty Buriana ke zchudlé Alžbětě z Rispaldiců ve filmu z roku 1938 Ducháček to zařídí. Ten přijel na zámek, aby provedl soupis a ocenění uměleckých předmětů a připravil je k prodeji. Rodina, která je na mizině, tak získá nějaké peníze.

Přestože zde Burian předvádí herecký koncert a my se při tom válíme smíchy, není možné přehlédnout vztah milostivé paní k některým starožitnostem: ubrala na své povýšenosti a nyní už pokorně říká, že by si některé ráda uchovala pro vzpomínku na doby minulé.

A tak Ducháček chodí po salonu, zvedá sošky, prohlíží porcelán, nakukuje do vitrín… A přitom občas něco okomentuje s takovou upřímností, v níž se ukáže, že některé předměty mohou mít větší hodnotu než lidé, kteří je vlastní. A přestože jde o skvělou komedii, v této scéně je cosi hluboce pravdivého…

Ale zpět k sochám a soškám; podívejme se na některé zblízka

Mnozí z vás nějaké takové starožitnosti vlastní, aniž by to tušili. Máte předmět, který by takovou cenností mohl být a vám by mohl vynést slušné peníze? V každém případě se před tím, než se ho rozhodnete prodat, poraďte s odborníky. Laik totiž sám nedokáže umělecké dílo správně ocenit. Tam je třeba vzít v potaz, zda je dílo žádané, jak je zachovalé, renomé jeho autora a mnoho dalších aspektů.

Bronzová socha ženy na podstavci z první poloviny 20. století (přibližně rok 1940), výška 32 cm, je nabízena za 8 tisíc korun. Bronzová socha najády – alegorie vodního elementu, jejímž autorem je francouzský sochař Albert Ernest Carrier-Belleuse, se prodává za 230 tisíc korun. Jde o odlitek se zachovalou původní patinou, výška s mramorovým soklem 91,5 cm.

A ještě do třetice: Bronzový reliéf Olbrama Zoubka pojmenovaný Mirka. Datován je do roku 1980. Rozměr reliéfu je 69,5 x 68 cm, hloubka činí 29,5 cm. Součástí je potvrzení pravosti, které vystavil nadační fond Kmentová Zoubek. Cena 1,13 milionu korun.

Zdroje: AntikPraha, ČSFD, Aukro