Z českého jména si dělají legraci i v zahraničí. Prý zní spíš jako zaklínadlo než jméno v občance
Čeština je krásná, ale zároveň dost náročná, především pro cizince. Co se týče českých jmen, ta jsou často opravdovým oříškem. Pro nás možná samozřejmost, ale v zahraničí to zní jako náhodně vygenerovaná písmena. Některá jména jsou jazykolam i pro nás, natož pro někoho v zahraničí.
Některá typicky česká jména zní v zahraničí jako zaklínadlo.
Jeden z nejtěžších evropských jazyků
Čeština je krásný jazyk a podle cestovatelského žebříčku patří mezi 20 nejsložitějších jazyků světa. Gramatika a především výslovnost jsou něco, co dělá spoustě lidem problém. Největší raritou je písmeno „ř“, které je v češtině jedinečné. Pro většinu lidí po celém světě je prakticky nevyslovitelné. Když se pak objeví ve jméně, vzniknou někdy vtipné situace.

Proto není divu, že když se Čech představuje v zahraničí, reakce jsou různé. Jakmile je to typické české jméno, které navíc obsahuje písmeno ř, lidé mají velký problém ho vyslovit správně. Proto vznikají nejrůznější zkomoleniny, které vzdáleně připomínají české jméno. I běžná česká jména bývají problém, v angličtině nebudete Jaroslav Brabec, ale „Džaroslav Brábek“.
Seznámení s cizincem je náročné
Jako jeden z příkladů můžeme zmínit jméno „Jiří“. Cizinci často neznají jeho anglickou podobu „George“. Proto ho často vyslovují jako „Džirí“ apod. Kombinace měkkého „j“ a nevyslovitelného „ř“ je smrtelná kombinace. Problém je obecně v diakritice. Čeština je jedním z mála jazyků, který používá háčky a čárky nad písmeny. České „š“ je v angličtině „sh“.
Podobně jsou na tom shluky hlásek ve jménech typu Štěpán nebo Zbyněk. Jakmile se někdo snaží taková jména vyslovit, často sami nerozumíte tomu, co tím chtěl autor říct. Stejné je to i s příjmením, kdy v některých případech diakritika změní výslovnost. Například „Tůma“ se v angličtině vysloví krátce, což by znamenalo „Tjuma“. A sami si odpovězte, zda byste během rozhovoru pochytili, že člověk naproti vám vyslovuje české příjmení.
Ráčkování jako kapitola sama o sobě
Ještě, než se dostaneme k nejtěžšímu českému jménu z hlediska výslovnosti, musíme zmínit jeden český fenomén, a tím je ráčkování. To je v cizích jazycích naopak běžné, například ve francouzštině. V českém jazyce to ale může být prokletí zejména v případě, že máte jméno plné písmene „r“.
Jakmile se ráčkující člověk představí cizincům, zamotá jim hlavu ještě víc. Je naprosto normální, že každý jazyk má svůj styl výslovnosti, rytmus a tón hlasu, ale jakmile se k tomu přidá třeba vada řeči, v zahraničí pak vzniká problém.
Krásné české jméno, které umí potrápit
V českém kalendáři najdeme jedno jméno, které je opravdu náročné na výslovnost, hlavně pro cizince. Možná už některé napadlo, že jde o jméno Řehoř. Jde o české jméno, které vzniklo už v období Přemyslovců z původní latinské podoby Gregorius. Většina cizinců ho zná v podobě Gregor. Česká podoba je pro ně ale jako hebrejština. Obávané písmeno „ř“, které je tam navíc dvakrát, tvrdá výslovnost a specifické znění, to z tohoto jména dělá klenot českého kalendáře.

Cizinci se ho často snaží vyslovit jako „Rehor“, přičemž bez diakritiky toto jméno ztrácí své kouzlo. Potrápit dokáže ale i Čecha. Zkuste si představit člověka, který ráčkuje a jmenuje se například Řehoř Richtr. To je potom každé seznamování za trest.
I v kultuře jsou češtinářské perly
I když jméno Řehoř umí potrápit, v českém literárním umění ho najdeme v jedné z nejslavnějších povídek Proměna od Franze Kafky. Hlavní postava, která se promění v obřího brouka, se jmenuje Řehoř Samsa, v originále Gregor Samsa. To znamená, že česká verze světově známé literární postavy nosí jméno, které je pro cizince jazykolam. Pro české fanoušky Kafkovy povídky je to naprosto normální, ale pro cizince by Řehoř představoval při čtení problém.
Jméno jako kulturní vizitka
Na první pohled to zní legračně, když se snaží cizinci vyslovit česká jména, ale křestní jméno je víc než jen označení. Mají kulturní význam a často dlouhou historii. Ukazují, jak odlišné jsou jednotlivé národy, jak vypadá jejich kultura a jaké jsou jejich tradice. Jakmile se představíte se jménem typickým pro danou zemi, lidé si vás zapamatují.
Zdroj: czechtime.cz, cesky.radio.cz, eliteasia.co, wikipedia.org
