Na první pohled tuctová brož, kterou měla ve šperkovnici každá babička. Dnes se draží za 92 milionů

Když otevřete šperkovnici své babičky, pravděpodobně tam najdete podobnou brož. Kruhový tvar, uprostřed větší kámen a kolem něj jsou menší kamínky. Vypadá obyčejně, možná i trochu staromódně. Jenže právě podobná brož se vydražila za 92 milionů korun. 

Snad každá babička měla aspoň jednu takovou brož. Ležely ve starých šperkovnicích, někdy zabalené v hadříku, někdy volně mezi řetízky a náušnicemi. Tuhle konkrétní brož, kdybyste uviděli na bleším trhu, asi byste jí nevěnovali moc pozornosti. Připomíná tisíce dalších broží z devatenáctého století. Ale ona se přitom v listopadu 2025 prodala v Ženevě za víc než 92 milionů korun.

Jak se z normální brože stane poklad za 92 milionů? Nemohou za to ani tak kameny nebo způsob zpracování. Spíše za to může jedno konkrétní jméno. A také jeden den v červnu 1815, kdy se ten člověk musel dát na útěk a nechal za sebou všechno.

Šperk z císařského klobouku

Tento šperk vlastnil Napoleon Bonaparte. Francouzský císař brož připínal na svůj dvourohý klobouk během oficiálních událostí. Vznikla asi v roce 1810 a byla součástí císařského oděvu. Střed tvoří oválný diamant vážící 13,04 karátu, který obklopuje téměř stovka menších broušených diamantů uspořádaných do soustředných kroužků. 

Z dnešního pohledu by tahle brož klidně mohla ležet ve vaší šperkovnici po prababičce. Má stejný styl, podobné uspořádání i typický design té éry. Brože tohoto vzhledu byly populární po celé devatenácté století a vyráběly se ještě dlouho poté. Naše babičky vlastnily téměř identické kousky, akorát s levnějšími kameny nebo skleněnými napodobeninami. Design však zůstával prakticky stejný.

Napoleon si liboval v okázalosti. Jako vládce musel reprezentovat sílu a bohatství Francie. A co je zajímavé? Brože na kloboucích nosili v té době běžně muži i ženy. Nejednalo se o nic výjimečného. I moje babička vlastnila velmi podobnou brož. Měla sice menší rozměr, s umělými kamínky, ale jinak vypadala velmi podobně. 

Nosívala ji o svátcích na kabátě. Kdybychom ji dnes položili vedle té Napoleonovy na stůl, na první pohled byste rozdíl pravděpodobně nepoznali.

Bitva, která brož změnila v poklad

Osmnáctého června 1815 proběhla bitva u Waterloo. Napoleon tam čelil drtivé porážce od spojeneckých armád pod vedením britského vévody z Wellingtonu a pruského maršála Gebharda Leberechta von Blüchera. Když bitva začala směřovat k debaklu, musel císař rychle opustit bojiště. 

Zanechal za sebou kočáry plné osobních věcí, které uvízly na rozbahněných cestách. Prusové mezi Napoleonovými předměty objevili nejen tuto brož, ale i další cennosti, které si ponechali jako válečnou kořist. Během tří dnů po bitvě odevzdali pruští vojáci tyto trofeje svému vladaři Fridrichu Vilémovi III. 

Pro vítěze tyto předměty symbolizovaly pád francouzského císařství a definitivní triumf nad Napoleonem. Tahle brož tedy zažila jednu z nejzásadnějších bitev evropských dějin. Byla svědkem pádu člověka, jenž ovládal polovinu Evropy. A následně zmizela v soukromých kolekcích na více než dvě století.

Podobné kousky vlastnily i české babičky

A teď k tomu, proč celý text začínal vzpomínkou na babičky. Brože tohoto vzhledu se vyrábějí dodnes. V devatenáctém století byly módní po celé Evropě, včetně českých krajů. Naše prababičky a babičky nosily téměř identické brože, jen místo pravých diamantů obsahovaly skleněné kamínky, horské křišťály nebo dostupnější polodrahokamy. 

Ale na první pohled vypadaly skoro stejně. Když si prohlédnete fotky Napoleonovy brože a pak otevřete babiččinu šperkovnici, jistě tu podobnost uvidíte. Je tam stejná základní myšlenka a většinou i uspořádání. Jen jedna stála možná pár desítek korun a druhá se teď prodala za 92 milionů.

V českých zemích se brože běžně nosily až do druhé poloviny dvacátého století. Ženy je připínaly na kabáty, kardigany či šály. Starší generace je používaly ještě v osmdesátých a devadesátých letech. Dnes už jsou většinou pouze uložené v zapomenutých šperkovnicích.

Zdroje: novinky.cz, cs.wikipedia.org, idnes.cz