Milovali jsme ho jako děti. Dneska z toho Večerníčku běhá mráz po zádech

Asi každý z nás má vzpomínku na léta, kdy jsme byli úplně malí, seděli jsme po koupání zabalení do deky a čekali, až konečně uslyšíme známou znělku, která odstartuje pohádku na dobrou noc. Každý z nás měl tu svou oblíbenou, ale vlastně jsme je milovali všechny. Většina z nich byla milá, barevná, s líbivými postavičkami. Některé se však vymykaly a dnes bychom se možná i podivili, jak je možné, že se nám takové věci tehdy líbily.

Tenhle večerníček ještě trochu vyčnívá mezi ostatními, protože nejen, že byl zvláštně zpracovaný, ale ještě měl podivnou atmosféru plnou celkem explicitních scén.

Není to pro dětskou duši moc?

Když se na tuhle kreslenou pohádku podíváme dnešníma dospělýma střízlivýma očima, najednou ji vidíme v úplně jiném světle. To je sice vcelku běžná věc, přece jenom děti vnímají věci jinak než dospělí, nicméně tady je ještě trochu jiný rozměr. Možná si to už ani přesně nevybavujeme, ale některé epizody v sobě nesly momenty, nad kterými by dnešní rodič minimálně zpozorněl.

Já osobně jsem si pár dílů pustila a několikrát jsem nevěřícně pozvedla obočí, jestli je tohle opravdu ta moje z dětství oblíbená pohádka, nebo si to pamatuji špatně.

V jednom díle mě zarazila například situace s obstaráním potravy. Hlavní hrdina se snaží otevřít kokos, aby se mohl napít, ale bohužel nemá nic ostrého. Když kolem běží malý divočák, osedlá si ho a ulomí mu jeden z klů, aby si mohl do kokosů udělat díry a uhasit žízeň.

Malý divočák, kterému bylo ublíženo, se následně vrátí s matkou, která vypadá pořádně nebezpečně. Tu hrdina obelstí a ona se nešťastnou náhodou zabije. Když pak hrdina zjistí, že je v bezpečí vyplázne na smutného malého divočáka, ze kterého se stal sirotek, jazyk a vysměje se mu.

Dospělý pohled je jiný

Jako děti jsme to pravděpodobně vnímali úplně jinak. Smrt v pohádkách byla vcelku běžná a nikdo se nad tím příliš nepozastavoval. Jenže dnešní optikou je to najednou překvapivě explicitní a co víc – takové chování, které v pohádce vidíme, se právě snažíme u dětí korigovat, a ne je v tom podporovat.

Jedna věc je nakrmit se v případě, že má člověk hlad. To je samozřejmě úplně jiná situace. Výsměch a podobné trýznění je nicméně úplně jiná kapitola a jsem celkem překvapená, že to naše rodiče moc nevzrušilo.

Večerníčky nejsou co bývaly

Když se nad tím zamyslíme, O človíčkovi rozhodně nebyl jediný Večerníček, který v nás dnes vyvolává rozporuplné pocity. Třeba takový krteček byl postava, kterou milovalo snad každé dítě. Dnes je to spíš malý nešika, kterého ze šlamastyky pokaždé musí zachránit přátelé.

Nebo Krysáci, což jsou postavičky z prostředí skládky. Už to samo o sobě je dost zvláštní, ale v komentářích na filmové databázi se propírá i chybějící humor a zápletka. Někteří hodnotí negativně i přehnané moralizování, které je prostoupeno skoro každým dílem, ale nevychází z jednotlivých situací, ale spíš z prostředí, ve kterém se odehrává.

Pohled dospělých versus dětí

Když jsme byli malí, nevnímali jsme detaily. Neřešili jsme, jestli se něco hodí nebo nehodí, prostě jsme to jen konzumovali. Dětská duše je jako houba, nasaje všechno, co je do ní nalito a samozřejmě takový Večerníček žádné výraznější následky nezpůsobí, ale minimálně je k zamyšlení, jaké vzory dětem dává.

U O človíčkovi střízlivý dospělí pohled znamená jediné: místo nevinné pohádky vidíme podivný minimalistický svět, kde nikdo nemluví a hlavní hrdina se nechová moc hezky ke svému okolí. Mnozí by mohli namítnout, že se pohádka snaží o autenticitu a chce ukázat dětem, že svět byl pro první lidi opravdu těžký.

Osobně si ale myslím, že by to mohlo být podané lepší, střídmější formou, která děti bude učit, že tou lepší cestou je chovat se k ostatním, včetně zvířat, s respektem.

Zdroje: csfd.cz, denik.cz, csfd.cz, novinky.cz