Miliony Čechů se k nim večer tulí při sledování seriálů. Podle vědců se v nich ale množí bakterie rychlostí blesku

Jsou měkké, barevné a někdy i voňavé. Sedíme na nich, tulíme se k nim při sledování oblíbeného seriálu a občas na nich usínáme i s otevřenou pusou. Mají své čestné místo v každém českém obývacím pokoji, jenže bychom si na ně měli dát pozor.

Po práci se konečně svalíte na gauč, zapnete televizi a automaticky si pod hlavu strčíte to nejbližší měkké cosi. Celá rodina se usadí, každý si zabere svůj kout sedačky a hlavním společníkem celého večera je vedle dálkového ovladače právě ona, ta nenápadná textilní věcička, bez které si většina z nás nedokáže představit pohodlný odpočinek.

Průměrná česká domácnost jich má na pohovce tři až pět, a přesto se o ně prakticky nikdo nestará. Povlečení na posteli se mění pravidelně, ručníky v koupelně také, ale tihle obývákoví společníci? Ti většinou přežívají celé měsíce beze změny. Občas se trochu přerovnají, ale to je tak všechno.

A přitom se jich dotýkáme denně. Bosýma nohama, propocenýma rukama, mastnou pokožkou po návratu zvenku. Děti po nich skáčou, psi se na nich válí a kočky si z nich dělají pelíšek. No a kdo z nás nikdy nejedl chipsy nebo pizzu na gauči, ať hodí prvním polštářkem.

Gauči bychom se měli věnovat více

Obývací pokoj je z hygienického hlediska překvapivě problematický prostor. Televizi sledujeme průměrně tři hodiny denně a po celou tu dobu se potíme, uvolňujeme kožní maz, ztrácíme drobné šupinky pokožky a zanecháváme po sobě vlasy. Tahle směs je pro mikroorganismy doslova královská hostina. 

A to nepočítám drobky z večeře, kapky nápojů nebo prach, který se v každé domácnosti nepřetržitě usazuje. Takovým lůžkovinám v ložnici věnujeme podstatně víc pozornosti. Jenže na gauči trávíme s rodinou mnohdy víc společného času než v posteli. Sedačku sdílíme s návštěvami, s domácími mazlíčky i s dětmi, které se vrátily z pískoviště. 

To, co na gauči leží a co každý večer objímáme při sledování nového dílu Ulice nebo napínavého krimiseriálu na Netflixu, bývá pohroma, kterou efektivně přehlížíme.

Po dočtení se vrhněte do nápravy

Ti večerní společníci, na které jsme tak zvyklí, jsou dekorační polštáře. Ty barevné, sametové, plyšové nebo potištěné polštářky, které zdobí každou druhou českou pohovku. Krásně ladí s přehozem přes sedačku a opticky dotvářejí útulnost celého obývacího pokoje, že? Anebo jsou minimálně pohodlné. Jenže jsou také dokonalým útočištěm pro bakterie.

Podle výzkumu britských vědců z nemocnice Barts, který vedl mikrobiolog Arthur Tucker, starší polštář obsahuje tolik usazenin, že mohou tvořit klidně i třicet procent jeho celkové hmotnosti. Jde o mix prachu, mrtvých buněk, mikroskopických hub a dalších organismů. 

Když výzkumníci odebrali vzorky z běžně používaných polštářů, napočítali v nich desítky tisíc bakteriálních kolonií, z nichž řada dokáže způsobovat zdravotní komplikace. A to testovali polštáře z ložnic, tedy ty, které se přece jen občas perou. U dekoračních polštářků na gauči, které do pračky nehodí skoro nikdo, bude situace přinejmenším srovnatelná.

Když necháte povlak bez vyprání pouhých sedm dní, bakteriální populace na něm naroste do milionů na každý čtvereční palec. Záchodové prkénko, které si většina lidí spojuje s vrcholem nečistoty, je oproti takovému povlaku v podstatě sterilní prostředí. Záchod totiž čistíme pravidelně, polštářek na sedačce prakticky nikdy.

Tohle doma nechcete

Na polštářích se často drží bakterie, třeba i zlatý stafylokok. A ten už umí pěkně potrápit, hlavně když máte oslabenou imunitu nebo třeba jen malou ranku na kůži. Od pupínků až po horší záněty. Dalším častým hostem je bakterie Escherichia coli, která se do textilií dostává z nedostatečně umytých rukou. Ta může vyvolávat průjmy, infekce močových cest nebo žaludeční potíže. 

Kromě bakterií se v polštářích skvěle daří také plísním. K tomu všemu přidejte roztoče, kteří se živí odumřelou pokožkou a jejichž výkaly patří mezi nejsilnější alergeny v domácnosti. Roztoči se navíc rozmnožují překvapivě rychle.

Přiznejte se, jak často perete své dekorační polštáře? 

Zdroje: tyden.cz, fajnstyl.cz, zena-in.cz