Oblíbenou českou komedii zasáhla tragédie. Herec zemřel přímo během natáčení v Krkonoších

Nevím, jak vy, ale když se dívám na televizi, ne vždy si uvědomuji, jaká rizika se skrývají za jednotlivými scénami. U některých scén si říkám, že musely být hodně nebezpečné, ale u jiných ta rizika nevidím, dokud se něco nestane. A tato neštěstí se nevyhýbají ani českému filmovému plátnu.

Dnes se sice sem tam objeví zpráva o nehodě při natáčení, což nás při tom, jak pečlivě je vše připravováno, překvapí. Ale v minulosti to bylo jinak. Těch bezpečnostních předpisů, které musí být splněny, nebylo tolik a za uměním na plátně se skrývala tvrdá dřina a někdy i nebezpečí.

Oblíbená komedie byla zaplacena tou nejvyšší daní

Na svazích Krkonoš se v roce 1980 natáčí velmi oblíbený film, jenže podmínky jsou extrémní. V tyto natáčecí dny zde fouká vítr a panují hluboké mrazy, oblečení mají všichni členové štábu mokré a jsou tak promrzlí až na kost. Je taková zima, že zamrzá i technika a sušit kostýmy je prakticky nemožné.

A přesně v tomto bílém pekle se má už za pár chvil odehrát jedna z tragédií československého filmu. Scéna vypadá vlastně zcela nevinně, protože v ní má stařec sjet na lyžích ze svahu. Ačkoli scénář vyžaduje 90letého starce, tuhle roli na sebe vzal teprve devětapadesátiletý muž, který byl však kardiologicky nemocný a především vyčerpaný.

Je nezbytné zdůraznit, že mu to nikdo nenařizoval, bylo možné využít kaskadéra, ale tento hrdý herec, to chtěl zvládnout sám. Prostě popadne staré lyže, hodí si je na ramena a vydává se na příkrou stráň. Společnost mu dělá mladý asistent režie, který mu nabízí, že by mu to těžké vybavení aspoň odnesl.

Během chvíle však přichází tichý pád do sněhu. Mladý asistent si nejdřív myslel, že umělec si jen lehl do hlubokého sněhu, aby si odpočinul. Jenže jakmile k němu doběhne, ví, že se stalo něco strašného. Herec, který se měl prohánět po svahu, na žádný podnět nereaguje. Došlo totiž k masivní zástavě srdce a veškerá oživování byla marná.

Tím asistentem byl 27letý Zdeněk Troška a mužem, který na krkonošských svazích naposledy vydechl, Václav Lohniský. Toho si pamatujeme jako Hujera z komedie Marečku, podejte mi pero! nebo jako docenta Chocholouška z Jáchyme, hoď ho do stroje!

Pochopitelné etické dilema, které vyhrál pragmatismus

Po smrti kolegy, kterého měl štáb rád, byli všichni v šoku. Je tak pochopitelné, že se hodně rozmýšleli, zda pokračovat v práci na rozpustilé rodinné komedii Krakonoš a lyžníci.

Po pečlivém zvažování, zda natáčet dál, padlo rozhodnutí, že se bude pokračovat a již natočené záběry ve filmu zůstanou, jako památka na herce, který zastával vedlejší role, ale nesmazatelně se zapsal do paměti národa.

Tato tragédie však ovlivnila budoucí tvorbu Zdeňka Trošky, který se zařekl, že své filmy bude točit jen za pěkného počasí a nejlépe v létě.

Smrt Václava Lohniského však není jedinou černou kaňkou v československé filmové historii. Podobný osud potkal i Jana Libíčka při natáčení Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách.

Prokletý film z osmdesátých let

Někdy se však osudy zpečetí i mimo natáčecí plac. Za prokletý někteří považují film Bony a klid. Hned dvěma hercům z tohoto filmu změnily život zdaleka nevinné události.

Asi si pamatujete na drsného veksláka Richarda, kterého ztvárnil Josef Nedorost. Ten v roce 1997 doplatil na zcela banální věc. Při dešti se schoval do kravína, kde zrovna dojily dojičky a daly mu napít nepasterizovaného mléka.

Jenže to bylo infikováno virem klíšťové encefalitidy. Následoval masivní zánět mozku a ochrnutí. Ačkoli se na nohy díky rehabilitaci a pevné vůli znovu postavil, nakonec zemřel v ústraní ve věku 64 let.

Krutý osud však potkal i dalšího herce z filmu. Mluvím samozřejmě o Janu Potměšilovi, ten po autohavárii v roce 1989 balancoval na hranici smrti a byl čtvrt roku v kómatu. Následně se probral, ale s trvalou paraplegií. I on ukázal obrovskou vnitřní sílu a k divadlu se vrátil i na vozíku. Bohužel nás také nedávno opustil, a to ve věku 60 let.

Tyto události nám ukazují, že ač jsou herci na plátně často až nesmrtelnými postavami, mimo něj jsou stejně křehcí jako my.

Zdroje: extra.cz, ceskepodcasty.cz, reflex.cz