Jeden z nejslavnějších českých hudebníků původně nestudoval hudbu. Prvně se chtěl věnovat natáčení filmů

Nosil rekvizity po barrandovských ateliérech, v deseti letech se zapřisáhl, že na hudební nástroj už nesáhne, a jeho velkým snem bylo věnovat se filmu. Osud si ale z plánů mladého Pražana udělal dobrý den. Dnes ho znají generace posluchačů od zakouřených jazzových klubů až po slavnostní koncertní sály a jeho čepice je skoro ochrannou známkou. 

O své nečekané cestě nedávno promluvil pro Českou televizi. Kdo je ten muž, o kterém se traduje, že dokáže zahrát i na obyčejnou okurku?

Chlapec od rekvizit, kterého pohltil svět filmu

Když v roce 1959 odmaturoval, žádná výška na něj zatím nečekala. Rok se protloukal na Barrandově mezi bednami plnými rekvizit a pomáhal chystat scény třeba pro Vyšší princip režiséra Jiřího Krejčíka. Šero ateliérů, žár reflektorů a cvakání fotoaparátů ho nakonec dostaly natolik, že se rozhodl jít kameře naproti. 

Hudba v rodině nebyla žádnou neznámou, protože dědeček Milan Svoboda učil na konzervatoři a maminka hrála v divadle. Housle se v takové domácnosti nabízely samy, jenže malý muzikant z nich nadšený nebyl.

Věčné omílání stupnic v něm dusilo veškerou radost.

„Ve svých asi deseti letech jsem si řekl, že muziku už nikdy více,“ zavzpomínal později.

K muzice se nakonec vrátil až jako osmnáctiletý, kdy už měl v hlavě úplně jiné plány. 

Kameraman, který po nocích zkoušel s kapelou

Na FAMU zamířil v roce 1960, zvolil si tam obor kamera a v polovině šedesátých let ho úspěšně zakončil. Každou volnou chvíli však místo nad hledáčkem trávil s nástrojem u pusy a studijní volno proměňoval ve zkoušky s kapelou. 

Nejdříve řádil s rokenrolovou partou Sputnici, v roce 1964 pak s klavíristou Martinem Kratochvílem postavil na nohy formaci Jazz Q. Sám se chlubí, že saxofon zkrotil během jediné noci. 

Tím mužem není nikdo jiný než Jiří Stivín, jazzman, kterého si Česká televize pozvala v neděli 27. září 2026 do Interview ČT24. Dozvídáme se tu teda například, že jeden z nejslavnějších českých hudebníků původně nestudoval hudbu. Nejdříve se chtěl věnovat natáčení filmů. Flétnu i saxofon si osvojil prakticky bez učitelů.

Proč se o něm mluví zrovna teď? Jeho životu se věnuje nový dokument Stivín: improvizovaný portrét, který Česká televize promítne také v rámci festivalu Zlatá Praha. Stivín se má na projekci v Obecním domě ukázat i on sám, takže fanoušci ho zahlédnou na plátně i v sále.

Škola přišla na scénu až ve chvíli, kdy už byl hvězdou

Školním lavicím se úplně nevyhnul. Roku 1969 okusil studium na Královské hudební akademii v Londýně, jenže sen o delším pobytu na ostrovech skončil na československých úřadech. Vrátil se domů pro potřebné razítko, ale zpátky ho už nikdo nepustil. 

Skladbu vystudoval na pražské AMU až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Mám dojem, že mu škola spíš potvrdila to, co dávno uměl, protože řemeslo i odvahu improvizovat měl už v malíčku. Předtím stihl okusit cimrmanovský soubor a začátkem sedmdesátých let stál s taktovkou před činoherním orchestrem Národního divadla.

Kamera se k němu vrátila oklikou

Filmové vzdělání se mu nakonec hodilo více, než by kdo čekal. Jeho melodie zní třeba v komedii Co je vám, doktore? nebo ve snímcích Pevnost a Bumerang. Až v roce 2007 se postavil za kameru jako režisér a natočil dokument Máma a já o své matce, herečce Evě Svobodové. Diváci si ji pamatují hlavně jako paní Müllerovou, posluhovačku dobrého vojáka Švejka. 

Herecké geny kolují i dalšími členy rodiny, na prknech Semaforu stála jeho sestra Zuzana a stejné jméno dnes nese i jeho dcera, známá herečka a zpěvačka Zuzana Stivínová.

V listopadu oslaví čtyřiaosmdesátiny, a přesto na pódiu dovádí jako kluk. Máte i vy doma nástroj, který jste kdysi odložili, a lákalo by vás ho oprášit? 

Zdroje: podcasts-online.org, pametnaroda.cz, radiozurnal.rozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz