Taková normální rodinka mohla pokračovat dalšími díly. Komunisté ale měli podmínku, kterou tvůrci odmítli splnit

Českým divákům se mimořádně líbila. Bavila celé rodiny a lidé si psali o další pokračování. Jenže ani úspěch nebyl za minulého režimu zárukou, že televize dostane volnou ruku. Taková normální rodinka mohla pokračovat dalšími díly, kdyby…

Tehdejším mocipánům vadilo, že v seriálu nechodí děti do Pionýra a dospělí se dostatečně politicky neangažují. Komunisté měli podmínku, kterou tvůrci odmítli splnit. Autorka Fan Vavřincová na jejich požadavky jednoduše nepřistoupila. A bylo po plánech.

Když měla i legrace podléhat ideologii

Dnes si pustíme televizi, vybereme seriál a nic nás nenutí, abychom si předtím přečetli, co si o jeho obsahu myslí nějaký stranický funkcionář. V dobách socialismu to ovšem bývala jiná písnička. Tedy pokud se zrovna nejednalo o píseň, kterou někdo pro jistotu zakázal… Po srpnu 1968 v Československu začala normalizace, vracela se cenzura a lidé, kteří nebyli režimu dostatečně po chuti, přicházeli o práci i možnost veřejně působit.

Zejména kultura se tomu nevyhnula. Herci, režiséři, spisovatelé i další umělci brzy poznali, že talent je sice hezká věc, ale hlavně se počítal správný kádrový profil. Ideologie se měla připomínat i tam, kam vůbec nepatřila. Třeba v komediálním rodinném seriálu. Vždyť co by mohlo být pro režim lepší než ukázková socialistická rodina, která správně vychovává děti, plní povinnosti, a ještě u toho nadšeně buduje světlé zítřky? Jenže ne každý scenárista na to měl chuť. A žaludek…

Rodinka, která byla normální jen podle názvu

Když se v březnu 1971 objevila na obrazovkách Taková normální rodinka, diváci si ji oblíbili tak rychle, že do Československé televize začaly chodit dopisy s žádostmi o pokračování. Původně přitom šlo o samostatnou komedii natočenou už v roce 1967. Teprve obrovský divácký ohlas přiměl tvůrce, aby přidali dalších sedm dílů.

Autorka Fan Vavřincová a režisér Jaroslav Dudek zkrátka trefili něco, co funguje dodnes. Rodinu Hanákových, ve které se pod jednou střechou potkávalo několik generací. Každá z nich měla své vrtochy, slabosti i vlastní představu o tom, jak by se mělo žít. Babička, v podání Marie Rosůlkové, si psala své detektivky a rodinu v nich nejraději rovnou vraždila. Maminka, kterou hrála Dana Medřická, si prozpěvovala operní árie i při vaření. Tatínek Zdeněk Řehoř měl zase své želvy a s němou tváří si náramně rozuměl. A do toho raubíři a tetička s Koníčkem… Všichni se měli moc rádi, i přesto si občas lezli na nervy.

Ze vzpomínek Fan Vavřincové na natáčení:

„Režisér Jaroslav Dudek byl skvělý a zároveň tvrdý. Vzpomínám, co se jen kvůli němu v zákulisí naplakala tehdy začínající Dana Kolářová. Zřejmě hrála jinak, než on chtěl, ale pak se nakonec stejně domluvili…“

V Takové normální rodince nikdo nemusel budovat socialismus, aby byla legrace. Stačil skvělý scénář a jedinečné obsazení. A kdo někdy bydlel s prarodiči, dětmi nebo tchyní, dobře ví, že materiálu na dobrou komedii bývá v jedné domácnosti víc než dost.

Podmínky s politickým podtextem odmítli tvůrci akceptovat

Diváci chtěli další díly, tvůrci měli nápady, jenže potom přišla připomínka z míst, kde se rozhodovalo. Rodinka prý nebyla dost angažovaná. Dětem se vytýkalo, že nechodí do Pionýra, a objevovaly se i představy, že by jejich otec mohl odjet pracovat na spřátelenou Kubu. Což vlastně Eduard Cupák splnil. Řeklo se, že bude přes Vánoce na Kubě, a tak se svátky slavily v červenci.

Představte si to. Člověk si zapne komedii, aby si odpočinul od starostí, a někdo mu začne vysvětlovat, že děti musí být ve vhodné organizaci a tatínek má mít správný pracovní cíl. Tvůrci nechtěli vyhovět požadavkům, které s obyčejnou rodinnou komedií neměly nic společného. Fan Vavřincová nemínila svou rodinku předělávat podle politického zadání. A tak další nápady skončily v šuplíku…

Ani oblíbený herec neměl jistotu

Tohle ovšem nebyl jediný zásah do seriálu. V původní verzi hrál malíře Pavel Landovský, jenže ten se ocitl v nemilosti normalizačního režimu. Jeho už natočené scény se musely přetáčet a postavu převzal Jaroslav Moučka. I když nutno uznat, že ji sehrál výborně.

A tak se někdy měnila nejen budoucnost seriálu, ale i jeho minulost. Co už bylo natočeno, se dělalo znovu, protože někdo nahoře rozhodl, že se určitý člověk na obrazovku nehodí. Dnes by všichni řvali, že se vyhazují peníze za opakované natáčení. Tehdy měla ideologie přednost před filmovým materiálem, časem herců i zdravým rozumem.

Osm dílů a dost

Je škoda, že seriál po osmi dílech skončil. V rodině Hanákových byli lidé se svými náladami, radostmi i domácími katastrofami. Zkrátka takoví, jací jsme my všichni. A to nás k nim táhne dodnes.

Pamatujete si tento seriál? A umíte si představit, jak by vypadal, kdyby se jeho tvůrci řídili tehdejšími politickými požadavky?

Zdroje: ČSFD, Novinky, MediumSeznam